Líza, liščí víla

Amélie z Montmartru pod vlivem Japonska. Tento typ evropských stylizovaných filmů plných bizarních postav a situací nemám rád, protože všechno to blbnutí a možnosti počítačových triků jen zakrývá vnitřní prázdnotu. Ještě horší ale je, když tvůrce podobného filmu ve snaze dělat umění přisype do díla nějaké to instantní poselství jako van Dormael ve Zbrusu Novém zákonu. Raději se podívejte na Mészárosovy krátkometrážní filmy. (08.08.2016)

Tenhle film určitě pár lidí spolehlivě nasere (rozhodně bych neriskoval a v příštích týdnech bych je nenutil zouvat se před vstupem do bytu!) Je přece snadné na něm najít negativa. Třeba, že Liza, lišcí víla není víc, než kýčovitá prvoplánová vykonstruovaná ztřeštěnost. Nebo že její předchůdci jako Amélie, Občan pes (a určitě existují desítky dalších barevných romantických komedií o asociálech) byli ve své ulítlosti ještě nápaditější. Mě to ale nezajímá. Já se totiž zasekl na háček jako kapr s javorovým sirupem a tuhle čistou nekomplikovanou ultrazábavnou euforickou jízdu jsem si užil až do poslední kapky krve a láku od okurek. (23.03.2015)

Inspirace Andersonem a Jeunetem je víc než zřejmá, ale pro mě se příběh kvalitativně těmto mistrům moc nepříbližil. Oba zmiňovaní mají velmi ,,specifický rukopis", není divu, že jím byli a budou tvůrci ovlivněni. Přestože např. Andersonův Grandhotel Budapešť mám moc ráda, tohle mě nenadchlo ani trošku. U mě nenastal ani jeden úsměvný okamžik, takže o komedii těžko mluvit. Celé mi to přišlo překombinované a přeplácená včetně těch japonských prvků. Taktak jsem vydržela do konce. (22.01.2016)

Pomerne riskantný film na režisérsky debut. Pán Károly Ujj Mészáros vo svojom romantickom jednohubke čerpá z mnohých (dnes už klasických) filmov – stačí si pozrieť na tie obrazy, sprostredkovanie myšlienok hlavnej postavy, filmové charaktery, vizuál, atď. Každý prvok tohto filmu sa dá bez väčšieho problému pripojiť k nejakému zahraničnému snímku (napr. Amélie z Montmartru). Ako celok, na Maďarské pomery určite patriaci do kategórie „pozoruhodné“, z hľadiska originality a výsledku však nie je presvedčivý. Osobné hodnotenie: 70% (***) (01.11.2020)

Když jsem naposledy koukal na maďarský film, jedna z hlavních postav v něm byla přeborníkem v soutěži ve zvracení. Tím chci říci, že se ke mně nedostávají zrovna asi normální maďarské filmy. Patrně mi to není dáno. Protože Líza, liščí víla je esencí všeho, jen ne normality. Sedmdesátková retro bizarní komedie o třicetileté ženě, do níž se zamiluje duch japonského zpěváka, která ze všeho nejvíce hledá někoho, koho by mohla milovat a kdo by mohl milovat ji. Jenže každý, o koho se pokusí, zemře. Je až s podivem, jak maďarští tvůrci dokázali vystihnout japonský smysl pro podivnost a mě osobně ta japonská složka filmu velmi potěšila. Protože mu dává ty správné grády. Vizuálně i herecky velmi zajímavé. Zkuste si představit Amélii z Montmartru, která na lidi nepůsobí pozitivně ale opačně. Nebude to sice přesná představa, ale krok alespoň trošku správným směrem. (19.03.2016)