Líza, liščí víla

Když jsem naposledy koukal na maďarský film, jedna z hlavních postav v něm byla přeborníkem v soutěži ve zvracení. Tím chci říci, že se ke mně nedostávají zrovna asi normální maďarské filmy. Patrně mi to není dáno. Protože Líza, liščí víla je esencí všeho, jen ne normality. Sedmdesátková retro bizarní komedie o třicetileté ženě, do níž se zamiluje duch japonského zpěváka, která ze všeho nejvíce hledá někoho, koho by mohla milovat a kdo by mohl milovat ji. Jenže každý, o koho se pokusí, zemře. Je až s podivem, jak maďarští tvůrci dokázali vystihnout japonský smysl pro podivnost a mě osobně ta japonská složka filmu velmi potěšila. Protože mu dává ty správné grády. Vizuálně i herecky velmi zajímavé. Zkuste si představit Amélii z Montmartru, která na lidi nepůsobí pozitivně ale opačně. Nebude to sice přesná představa, ale krok alespoň trošku správným směrem. (19.03.2016)

Po delší době snímek, který jsem si užil naplno. Fantaskní, absurdní, poetické, více romantické než sentimentální, komické, temné. Maďarská kinematografie dala světu spousty zajímavých filmů včetně podivných (musím vzpomenout skvělou Taxidermii). Japonská legenda o liščích vílách, japonský zpěvák, který není jen zpěvákem, Líza slavící třicátiny a touha po lásce s inspirací v japonském románu (B.Němcová si také vytvořila falešné představy o lásce na základě četby sentimentálních románů). Výborná hudba kombinuje rozličné žánry, ale především evokuje filmovou hudbu 80. let v moderním kabátě (kromě závěrečné westernovky, ta jde více do minulosti). Krásná poetická kamera lahodí oku i tehdy, když nastoupí armáda mrtvol. Lehce artové, jistě ne pro každého, ale já byl maximálně spokojen. (14.02.2016)

Pomerne riskantný film na režisérsky debut. Pán Károly Ujj Mészáros vo svojom romantickom jednohubke čerpá z mnohých (dnes už klasických) filmov – stačí si pozrieť na tie obrazy, sprostredkovanie myšlienok hlavnej postavy, filmové charaktery, vizuál, atď. Každý prvok tohto filmu sa dá bez väčšieho problému pripojiť k nejakému zahraničnému snímku (napr. Amélie z Montmartru). Ako celok, na Maďarské pomery určite patriaci do kategórie „pozoruhodné“, z hľadiska originality a výsledku však nie je presvedčivý. Osobné hodnotenie: 70% (***) (01.11.2020)

"Krabí burgr vychladl". Mek mek, tak je mi líto, ale už po prvních pěti minutách děje tohoto jinak hravého a výtvarně vytříbeného fantasy snímku, umístěného zřejmě do nějaké kapitalistické alternativy maďarské metropole sedmdesátých let dvacátého století, mě přemohl pocit zklamání a neochabl ani po první třetině filmu, ve které došlo ke zkrášlení jeho hlavní hrdinky. Nicméně musím uznat, že jsem se při sledování tohoto díla ani trochu nenudil, ale na druhou stranu mě na něm zaujal jen ten zcela nový způsob, jakým lze také vnímat symbol červeného kruhu na japonské vlajce. No a co se týká lišek, tak mě napadlo, jak je Japonci i Maďaři vnímají stejně "pozitivně" jako dánský "Antikrist", Lars von Trier a že není nad naší Bystroušku, které se bát zatím nemusíme, mek mek. (27.02.2016)

Film slibuje mnohé, leč tu černou komedii, jak je " Líza" prezentována mi neposkytl. Velké ambice, natočit film ve stylu Wese Andersona zkrátka naplněny nebyly. Lízini nápadníci sice padají, jako mouchy, ale chybí tomu lehkost, ba většinou i vtip. Pobavil mě snad jen ten pojídač melounové polévky a jiných divných pokrmů a také neúnavný policista-opravář a " sběratel" úrazů. Naopak příšerně mi lezl na nervy ten Japonec i s tím jeho songem.To mám z toho, že jsem se na to těšil. (28.05.2016)