Bílý Bůh

Rise of the Planet of the Dogs in Hungary. Žánrový mišmaš, ktorý nie je ani artom, ani mainstreamom, ale má rovnako blízko k obidvom a vo svojej podstate by prakticky ani nemal fungovať. Je totiž zlúčením rodinného dobrodružného filmu o zatúlanom psovi v štýle Lessie, sociálnej drámy o rebelujúcej teenagerke a v závere vynikajúcou prácou s davom psov až post-apokalyptickým filmom a atmosférou dokonca drsným animal hororom až slasherom. Z artu si berie neotrelý nápad, z mainstreamu zase divácky atraktívne podanie a teda svižnú kameru, pompéznu hudbu a energický strih, no v závere zároveň aj pár klišé s tým spojenými, ktoré sú príznačné skôr pre blockbusterovú produkciu (nedostatočná hĺbka, skratovitosť, diane na efekt a pod.) a ktorú sú v nej ľahšie ospravedlniteľné než v podobnom „arte“ alebo v prípade White God skôr „polo-arte“. Samotná myšlienka filmu o nadradenosti rasy sa tak stáva pomerne banálnou, využíva iba prvoplánovú symboliku, čo je v prípade podobného nezávislého filmu podstatný problém. Napriek tomu sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu, pretože podobný „artový blockbuster“ tu snáď ešte nebol a jeho jedinečné davové scény so psami sú jednoducho famózne. CELKOVO: 3,5* (7/10) (05.06.2015)

Největším problémem filmu je jeho rozdělení do dvou dějových linií - jedné psí, která zaujme a jedné člověčí, která je vyplněná vatou. Osobně bych ocenil oslabení "rodinného příběhu" ve prospěch rozvinutí podobenství, které se v jednotlivých symbolech objevuje jen sporadicky (ale přiznávám, že u věty "Už dělají seznamy" mě trochu zamrazilo). Možná ale právě o to režiséru Mundruczóovi šlo - vytvořit film pro širší vrstvy, který zároveň ponese aktuální poselství o nesnášenlivosti a xenofobii. Závěr filmu bych naopak vyzdvihl. Hodně jsem po projekci přemýšlel o fenoménu roztřesené kamery - jakkoli mi to přišlo na začátku otravné a samoúčelné, není pochyb o tom, že recipientova snaha "ustálit" obraz pomocí detailu, na který se soustředíme (nejčastěji na lidském obličeji) způsobuje, že takto snímaný film navozuje dojem kontaktnosti. Což pro budování vztahu k postavám má určité opodstatnění. (05.08.2015)

Rise of the Planet of the Dogs. Bavilo ma to celkom dosť. Ale asi nie takým spôsobom ako by si tvorcovia predstavovali. To, že ide o metaforu na imigrantov a podobné záležitosti mi bolo srdečne jedno, pretože som to prekukol niekde okolo 15. minúty a prišlo mi to ako strašná blbosť. Chytilo ma to však na inej úrovni. Celý príbeh je totiž veľmi tradičnou a veľmi klišovitou rozprávkou (niečo ako od Disneyho), vyrozprávanou však občas veľmi, ale veľmi naturalisticky, drsne a kruto. Ten prapodivný mix sociálnej drámy, psieho dobrodružstva a hororu na štýl Vtákov drží nejakým zázrakom pohromade a je z toho v konečnom dôsledku veľmi zaujímavá žánrovka. Nadšený však nie som z viacerých dôvodov. V prvom rade je to zbytočne dlhé, v druhom: herci a niektoré dialógy sú ako z tej najhoršej telenovely a v neposlednom rade, že niekto sa tu snaží niečo povedať a je to veľmi kostrbaté. Ale ako netradičná a drsná rozprávka je to fakt cool. (06.02.2018)

Filmové podobenství nejen o psech a lidech má jednu lidskou hrdinku (hraje ji Zsófia Psotta, což v češtině vypadá samo o sobě jako vtípek) a jednoho psího hrdinu. Jejich společný příběh je na začátku násilně rozdělen a pak jsou nám jejich scény předkládány na střídačku. V závěru jsem samozřejmě fandil psům a vůbec nechápu proč to někdo označuje za horor. Možná protože tam těžkooděnci střílejí do psů. Naopak psi za nás (zase) udělají možná nevděčnou, ale rozhodně užitečnou práci, totiž zničí trochu toho lidského šmejdu, který mezi námi tleje. V tomto případě lidi, kteří se špatně chovají ke psům. Takže ve skutečnosti jsou ztráty na životech na lidské straně minimální. Máme tu tedy art s happy-endem? (20.06.2016)

Svet je slzavé údolie hlavne pre ľudí, keďže ľudské kognitívne schopnosti ďaleko prevyšujú tie zvieracie (zrejme). Ľudia však zo svojho postavenia bieleho Boha spoľahlivo zabezpečia, aby bol svet slzavým údolím aj pre zvieratá. U tých si už nemôžeme byť až tak istí, do akej miery vnímajú svoje nešťastie, avšak emocionálna inteligencia je hlavne u psov nesporne veľmi vysoká. Moja výhrada voči tomuto maďarskému filmu spočíva v tom, že k hlavnému psiemu hrdinovi som si nedokázala vybudovať žiadny vzťah. Okrem toho naozaj nevyzeral ako kríženec, ako bolo viackrát spomenuté. Naopak, jeho ušľachtilý výzor evokoval čistú rasu. Grandiózne vystupňované finále ma nezasiahlo asi tak, ako tvorcovia zamýšľali. Každopádne, pozoruhodný počin, ktorý sa úplne vymyká všetkému, čo sa o psoch doteraz natočilo. (05.10.2018)