Bílý Bůh

Jako deklarovaná metafora mocenských vztahů a vykořisťování napříč etniky v rámci společnosti je Mundruczóův "Bílý Bůh" příliš těžkopádný a naivní. Dokonce by se dalo říci, že stejně jako psi ve filmu se projekt vymkl kontrole a režisér se nechal strhnout realizačními výzvami a potenciálem ke spektáklu na úkor sdělení. Jenže co když to, co někteří Mundruczóovi vyčítají, představuje právě jeho podstatu, ke které se čím dál tím více propracovává? Co když je to vskutku evropský ekvivalent Cuaróna, který se nezpronevěřuje svým skromným kořenům, ale naopak se postupně propracovává ke stále ambicióznějším a opulentnějším projektům? Již jeho dřívější snímky nesly zárodky high-concept artu, k čemuž ve svých posledních projektech přidává ještě vyloženě blockbusterový produkční rozměr. A tak zatímco jako východoevropská festivalovka vzbuzuje "Bílý Bůh" rozpaky, jako euro-artová variace hollywoodského psího melodramatu je dostatečně podvratná a myšlenkově podnětná. Ale především zůstává naprostým úkazem a produkčním mega počinem, který fascinuje sveřepostí v analogové realizaci sekvencí, které by kdokoli jiný okamžitě zavrhl, nebo by je vyřešil digitálními efekty. I takto může vypadat solitérní dílo. (12.04.2020)

Vynikající podobenství s naprosto neuvěřitelnou a přitom fungující vývojovou křivkou. Přepnutí mezi dvěma filmařskými polohami v půli filmu je geniální a dokonale oživí diváckou pozornost. V současné nadprodukci všeho je čím dál vzácnější nacházet originalitu, aniž by byla vykoupena křečovitostí a asi nejsilnější stránkou filmu je, že se mu právě toto daří. Za nešťastný považuji pouze název, který akcentuje rasové motivy, přičemž nosné téma je podstatně širší (v tomto smyslu je paradoxně mnohem výstižnější alternativní název "Underdog"). kleopatra: prosím, nezkoušej to a vrať se k Sexu ve městě; btw taky mám rád psy, ale netuším, jak to s tím souvisí;)) (10.09.2021)

Mám dilemu, ako pristupovať k filmom ako Biely Boh. A nezľaknite sa, ďalej ako napr. Avatar, alebo rôzne zombie filmy. Kód je jasný, psy tu zastupujú niekoho iného (ale nie je to pre diváka nutnosť), mimozemšťania sú indiáni z dôb kolonizácie a zombíci sú obrazom tupého konzumného stádá. Napríklad. Baví ma potom sledovať film a v jeho priebehu si predstavovať namiesto psov práve menšiny a ako sa to bude metaforicky presne prekrývať s práve prebiehajúcim dejom. Biely Boh toho ponúkne však aj viac, vzťahy v rodine a ich porovnávanie so vzťahmi psov, vedľajších postáv a upozornením na motív dospievania a iné motívy, ktoré sa vyskytnú v pravý čas, mu pridávajú na intelektuálnosti. Stále však proste neviem, či je možné takýto film brať ako art, alebo či je Biely Boh vďačným diváckym sústom. Bez toho násilia by tento scenár super fungoval aj ako vážnejšia animovaná disneyovka. 70%. (28.07.2015)

Svet je slzavé údolie hlavne pre ľudí, keďže ľudské kognitívne schopnosti ďaleko prevyšujú tie zvieracie (zrejme). Ľudia však zo svojho postavenia bieleho Boha spoľahlivo zabezpečia, aby bol svet slzavým údolím aj pre zvieratá. U tých si už nemôžeme byť až tak istí, do akej miery vnímajú svoje nešťastie, avšak emocionálna inteligencia je hlavne u psov nesporne veľmi vysoká. Moja výhrada voči tomuto maďarskému filmu spočíva v tom, že k hlavnému psiemu hrdinovi som si nedokázala vybudovať žiadny vzťah. Okrem toho naozaj nevyzeral ako kríženec, ako bolo viackrát spomenuté. Naopak, jeho ušľachtilý výzor evokoval čistú rasu. Grandiózne vystupňované finále ma nezasiahlo asi tak, ako tvorcovia zamýšľali. Každopádne, pozoruhodný počin, ktorý sa úplne vymyká všetkému, čo sa o psoch doteraz natočilo. (05.10.2018)

Rise of the Planet of the Dogs in Hungary. Žánrový mišmaš, ktorý nie je ani artom, ani mainstreamom, ale má rovnako blízko k obidvom a vo svojej podstate by prakticky ani nemal fungovať. Je totiž zlúčením rodinného dobrodružného filmu o zatúlanom psovi v štýle Lessie, sociálnej drámy o rebelujúcej teenagerke a v závere vynikajúcou prácou s davom psov až post-apokalyptickým filmom a atmosférou dokonca drsným animal hororom až slasherom. Z artu si berie neotrelý nápad, z mainstreamu zase divácky atraktívne podanie a teda svižnú kameru, pompéznu hudbu a energický strih, no v závere zároveň aj pár klišé s tým spojenými, ktoré sú príznačné skôr pre blockbusterovú produkciu (nedostatočná hĺbka, skratovitosť, diane na efekt a pod.) a ktorú sú v nej ľahšie ospravedlniteľné než v podobnom „arte“ alebo v prípade White God skôr „polo-arte“. Samotná myšlienka filmu o nadradenosti rasy sa tak stáva pomerne banálnou, využíva iba prvoplánovú symboliku, čo je v prípade podobného nezávislého filmu podstatný problém. Napriek tomu sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu, pretože podobný „artový blockbuster“ tu snáď ešte nebol a jeho jedinečné davové scény so psami sú jednoducho famózne. CELKOVO: 3,5* (7/10) (05.06.2015)