Anima Mundi

Anima Mundi (Duša sveta) je ďalší z dokumentov Godfreya Reggia podfarbený hudbou Philipa Glassa. Tentoraz zo sveta zvierat. Pre mňa najzaujívavejšou časťou boli mikroskopické (jednobunkové) živočíchy. Ak nebudete v tej správnej nálade, je veľká pravdepodobnosť, že vás to uspí, aj keď je to veľmi krátky film. (23.05.2005)

40% - Přehlídka nádherných záběrů na zvířátka podbarvená hudbou Philipa Glasse. Z celku je bohužel cítit touha dělat umění. Mně ale nestačí jen sestříhat obrázky rozličné fauny, kterých jsou plné přírodovědné dokumenty, a pustit pod to pár hudebních tracků. Glassova umělá elektronická hudba navíc v kontrastu s přírodními scénami působí jako pěst na oko. Zkoušel jsem tedy vypnout zvuk, a pustil jsem si k filmu jinou hudbu. Od Bacha po Ligetiho, vše bylo mnohem působivější než Glass, a tento pokus mi odhalil, jak jednoduchý přístup patrně Reggio zvolil k vytvoření atmosféry, která se mi zdála tak laciná… Poselství na závěr v několika jazycích pak mi připadlo jako hrozná křeč. Jedna hvězda za kameru a další za rozumnou minutáž. (17.05.2007)

Pro znalce Reggiova díla předvídatelná stavba - dlouhé, originální záběry přírody (resp. zvířat) doplněné hudbou od P.Glasse, bez jediného slovíčka komentáře. Snad ještě více než ve třech známějších dílech této dvojice se tu ale podle mne projevuje podobnost tvůrčích přístupů obou z nich. Minimalistická je nejen Glassova hudba ale také režie Reggia. Pozornost se soustředí čistě na detaily zvířecí existence. Samozřejmě veškerá interpretace dění na plátně je čistě na divákovi, který může jen žasnout nad krásou pohybu, neskutečnými podobami různých životních druhů od mikrobů až k mnohobuněčným organismům nebo se s pokorou zadívat do upřímného pohledu zvířecích očí. Celé dílo na mne pak působí jako jednoznačná oslava bytí (zde ve formě zvířat) tohoto světa. Osobně jsem velký fanoušek tohoto druhu výtvarné kinematografie, takže pro mne jasných 90%. Strhávám jen jednu hvězdičku za délku (chtěl bych delší ;)) (19.10.2009)

Kam se hrabe Anima Mundi na Koyaanisqatsi! Phil Glass samozřejmě nezklame, ale pochmurné poselství prvního filmu, kde zrychlené a zpomalené sekvence sledujeme s napětím, je pryč. Zatímco v Koyaanisqatsi a Powaqqatsi rytmus hudby posiluje účinek, v Anima Mundi už jen posloucháme hudbu a koukáme na zvířátka (nebo na světýlka z tekoucí lávy). Je lepší si pustit Phila Glasse jen tak, například Songs from Liquid Days a pořádně si je osolit. (01.01.2018)

Faktor úžasu nad vhledy do mikro- i makrosvěta trošku zeslábl s vývojem kamerové techniky a množstvím nevídaných obrazů, které do nás dnes hrnou přírodovědné TV kanály. Co zůstalo, je nápaditost, svěžest a dokonce humor (kterým smrtelně vážná Qatsi trilogie zrovna neoplývá) ve způsobu, jakým jsou archivní záběry sestříhané a propojené s Glassovou muzikou. I díky krátké stopáži je Duše světa přístupnější než ostatní Reggiovy filmy, ideální pro první seznámení s jeho tvorbou. (30.01.2018)