Powaqqatsi

V kinematografii neexistuje jiné dílo, které by se tolik zabývalo problémy spojenými s globalizací. První, fenomenální díl zobrazoval především ekologické problémy a zdůrazňoval, že život je stále rychlejší. Druhý díl se zabývá spíše humanitárními a sociálními problémy. Už tento samotný koncept znamená určité ubrání poutavosti, protože zde nenajdme pohledy na krajinu atd. Nicméně film vypovídá o tom, jak nůžky globalizace rozdělují populaci na chudé a bohaté. (04.12.2004)

Krása. Zatímco Koyaannisqatsi bylo o uspěchanosti moderní civilizace, Powaqqatsi je o půvabu tradičních civilizací. Sice zde není žádná scéna, která by mě vyloženě dojala (Koyaannisqatsi se mi tudíž celkově líbilo trchu víc) a ani se zde už nedočkáme žádných zběsile zrychlených záběrů, ale zato má tenhle film rozhodně lepší hudbu, která se narozdíl od prvního dílu hodí i k samostatnému poslechu. Pravděpodobně nejlepší soundtrack, jaký jsem kdy slyšel. Glass jede!:-) (29.12.2003)

Veľmi váham medzi 4* a 5*, dávam však zatiaľ menej pretože Koyaanisqatsi sa mi páčilo predsa len o niečo viac, nepopieram však, že ak Powaqqatsi uvidím ešte raz vytiahne sa o 1* vyššie. Koyaanisqatsi bolo omnoho pochmúrnejšie, dalo by sa povedať, že do určitej miery pesimistické s veľmi hlbokou myšlienkou, oproti tomu je Powaqqatsi uvoľnenejšie a nie tak ťaživé. Zábery na krásnu krajinu vystriedali rovnako pôsobivé zábery ľudí, takže po obrazovej stránke sú si filmy úplne vyrovnané. Ako už bolo povedané hudba Philipa Glassa je absolútne geniálna, možno pomyselný vrchol tvorby tohoto skladateľa, je omnoho živšia ako v Koyaanisqatsi (okolo ktorej sa objavuje aj mnoho výhrad, síce nechápem prečo), takže hudobne prvý film jednoznačne prekonáva. (01.09.2008)

Já mám prostě tyhle typy filmů rád. Ukazují pestrost civilizací, jde z toho energie. Nejlépe si to pustit, když ztrácíte naději, máte pocit, že to tady na Zemi jde všecko do hajzlu. Při sledování filmu se vám zase vrátí chuť do života a víte, že se prostě nemůže nic stát. Lidi přežijou úplně za každých podmínek....85% (09.02.2016)

Další >hudební básně s obrazy< minimalisty Phillipa Glasse a filmového kouzelníka Godfreye Reggia - tentokráte na téma >nezlomný lidský duch< ... Bída ale i krása a síla lidského bytí ve fatálním koloběhu života na planetě Zemi... Druhá část fenomenálního, vpravdě uměleckého počinu, vyjadřujícího sílu myšlenky ve spojení hudby a obrazu beze slov... - - - P.S. Vedle filmu i další skvělý soundtrack jako samostatné album P.G. (31.05.2006)