Célina a Julie si vyjely na lodi

Neni to dokonalý film. Marie-France Pisier vo vedľajšej úlohe miestami prehráva a okolo tretej hodiny film viditeľne stráca tempo (čo záver samozrejme napraví). Ale tá snová atmosféra je neuveriteľná (najviac sa mi paradoxne páčil divadelný výstup Dominique Labourier, čo bola jedna z tých scénok odohrávajúcich sa skoro v reále) a hlavné dve herečky tak bravúrne, až ma občas trochu mrzelo, že to nie je "normálny" film. Úžasne podané výkony, o to viac, že tie repliky sem-tam nedávajú celkom zmysel (vážne len sem-tam, nakoniec je to predsa len krásne premyslené). Inšpirácia Carollom je tu myslím aj priznávaná, ale týmto filmom sa tiež mnoho tvorcov muselo inšpirovať. Minimálne Kauffman a Lynch nech mi nehovoria, že toto nikdy nevideli. 85%, dobrú noc a príjemné surrealistické sny. (25.01.2013)

Dve zábavne trápne a trápne zábavné kočky v rozprávkovom dobrodružstve, určite nie pre celú rodinu. Tento film by bol pre radového diváka veľkou skúškou odvahy, pretože zapozerať sa do niečoho takého, na to treba mať zvláštnu povahu. Akú? Bizarnú, umelecky založenú, psychopatickú, filmovo zvrátenú alebo len filmovo zapálenú. (14.03.2015)

Už od prvních minut dosti svérázné vyprávění o dvou potrhlých holkách a jedné záhadě nenudí ani na chvíli. Dotyčné nemálo připomínají ona roztomilá děvčátka ze Sedmikrásek - drzé, oprsklé, divné, zábavné. Takže když se takováhle dvě individua rozhodnou řešit záhadu jednoho starého domu, jak to asi může dopadnout. Jacques Rivette si utahuje z klišovitých schémat starých románů (intriky, boj o dědictví atd.), a to naprosto originálním, lehce schizofrenním způsobem. Obě herečky jsou navíc ve svých rolích naprosto věrohodné, a tudíž totálně šáhlé. Nejde nedat 5*. (17.05.2006)

Přestože je – na můj vkus – uzel z časových smyček příliš zašmodrchán, rád jsem se v tom panoptiku ze snů a skutečnosti, které jedno jsou, ztratil a příště snad celou tu půvabnou tkaninu nahlédnu hlouběji a zřetelněji a neztratím se v ní. Rozhodně si to zaslouží – již pro tu naléhavost, s níž mate a okouzluje. (25.04.2014)

Kouzlo / kletba dobrých art-filmů spočívá v tom, že sice z principu odmítají narativní doslovnost a jednoznačné výklady, na druhou stranu ale nabízejí dostatek verbálních a motivistických indicií k tomu, aby si vnímavý a zkušený divák vytvořil alespoň nějaké (byť jen pracovní, často se vylučující a nikdy dokonalé) hypotézy k uchopení filmu – takové, které mu pomůžou film ne 100% vysvětlit, ale minimálně ocenit půvab jeho „hry“ [zde nenucená paralela mezi procesem vzpomínání na jedné a diváckým pronikáním do narativní struktury na druhé straně, kdy finále s pokusem hrdinek o ovládnutí sledovaného příběhu dostává kontury groteskního "duchařského horroru“]. A Rivette si hraje famózně. Nehledě na to, že není žádný akademický suchoprd: vedle dvojice za sebe neustále alternujících hrdinek, holek, které prostě „blbnou“ (princip také „Sedmikrásek“, ale Chytilová byla paradoxně víc intelektuální a na odiv), stojí určitě za zmínku práce se scénou, zejména rekvizitami. Napodruhé jasný plný počet a nestydím se za to:) (17.05.2006)