Reklama

Reklama

V žáru slunce

  • Brazílie Abril Despedaçado (více)

Obsahy(1)

Krev se prý dá smýt pouze krví… Režisér a scenárista Walter Salles se stal nejlepší devizou brazilské kinematografie na přelomu tisíciletí. Velkého mezinárodního uznání se dostalo především jeho Hlavnímu nádraží z roku 1998, z dalších uveďme např. filmy Motocyklové deníky (2004), road movie o mladém Che Guevarovi, či adaptaci stěžejní knihy beatnické generace Na cestě (2012). Snímek Pod spalujícím sluncem natočil Salles v roce 2001 podle vlastního scénáře (a podle románu Ismaila Kadarého, odehrávajícího se ovšem v Albánii). Na nehostinném brazilském venkově na počátku 20. století, v izolaci od světa, přežívají dvě farmářské rodiny, které spojuje kromě dřiny jediné – generace přetrvávající krevní msta. Letitý boj o půdu si pravidelně vybírá svou nesmyslnou daň: oko za oko, syn za syna. Teď je řada na Tonhovi, kterému se však čekat na smrt vůbec nechce. Ve svých dvaceti zná ze života a světa jen každodenní, každoroční otročinu a cestu se surovým cukrem do města ke kupci. Navíc jej i jeho malého bratra ovlivní setkání s potulnými umělci, zejména s krásnou Clarou, která – i když už projela kus světa – má s Tonhem podobný osud: i ona je nucena dodržovat stanovený řád, šlapat v kruhu, podobně jako dobytek u lisu na farmě Tonhova otce... Sugestivní film, jehož tragický a současně osvobozující příběh umocňuje výtvarná kamera (Walter Carvalho, mnohokrát oceněný – včetně zmíněného Sallesova filmu Hlavní nádraží) a herecké výkony (především pak malého představitele Tonhova bratra). Nominován a oceněn na řadě filmových festivalů (Havana, Benátky…) (Česká televize)

(více)

Recenze (63)

cab 

všechny recenze uživatele

Ve vyschle oblasti severni Brazilie se odehrava poeticky odvypraveny pribeh dvou mezi sebou soupericich rodin. Oko za oko, zub za zub a zde plati, syn za syna. Nesmyslna tradice a staveni cti pred zdravy rozum zpochybnuje jeden ze synu Tonho (Rodrigo Santoro), ktery musel uposlechnout otcovych rozkazu. Mluveneho slova je pramalo, ale priroda v ktere je dej zasazen a vyrazove schopnosti hercu jsou hodne pozornosti. 60% ()

Skip 

všechny recenze uživatele

Tak tenhle film mě nijak nezaujal a už vůbec nenadchl. Nesmyslnost pomsty vedoucí až k vyvraždění rodů je sice docela silné téma, nicméně Sallesovo zpracování je takové nijaké. Mám dojem, že se pokusil převést na plátno magický realismus, což se mu ale vůbec nepovedlo. Mnohem radši mám jeho Hlavní nádraží, které je o 100% lepší. ()

Reklama

Martin741 

všechny recenze uživatele

Snad asi najlepsi film Walter Sallesa o stave Brazilie roku 1910. Presnejsie pre lepsiu znalost problematiky sa to volalo Stara Republica - Old Republic 1889 - 1930 a este nevladol Getulio Vargas, ale uz zil. Film pojednava o krvnej pomste. Filmu vladnu hlavne perfektne dialogy, vyborna rezia a k tomu este zaujimave a niekedy aj fascinujuce brazilske exoticke prostredie, mlady Rodrigo Santoro zacal zhurta  : 100 % ()

Autogram 

všechny recenze uživatele

Košeľa zožltla. Krvná pomsta ako životný štýl neveští nič dobrého, keď mŕtvi rozkazujú živým. Z tejto posadnutosti, kde sa všetci točia dookola ako voly, je ťažké sa vymaniť, a môže to byť buď vzdelaním alebo láskou. Ktorým smerom sa vydá krvavý osud? Film s tiesnivou atmosférou, minimom slov a nevyspytateľným smerovaním. –––– V krajine slepých sa o jednookých hovorí, že sú blázni. –––– Sme ako voly. Točíme sa stále dookola a nikam to nevedie. ()

MIMIC 

všechny recenze uživatele

Film, ktorý naučí, že kniha sa má čítať hlavou dole. Je to veľa či málo? Ako pre koho, každopádne pre mňa je to po dlhšom čase omračujúci, čistokrvný kinematografický skvost. Nepýtajte sa, kde do čerta tí latinoameričania na také úžasné príbehy chodia, pretože predlohou bol román albánskeho (!) spisovateľa Ismaila Kadaré z roku 1980 (reálie boli len prenesené z Albánska do Brazílie). ()

Galerie (13)

Reklama

Reklama