Země nikoho

Tradiční balkánská škola se v rukopisu Danise Tanoviče nezapře. Umění na tragikomické situaci, která balancuje na hraně konkrétna a metafory, zobrazit neutěšený celek, je typický zejména pro Emira Kusturicu, nicméně Tanovič mu sekunduje více než zdatně. Zprvu humorný paradox o třech mužích, kteří se ocitnou v kleštích mezi bitevními liniemi Srbů a Bosňanů, přerůstá do absurdních rozměrů osobní i nadosobní tragédie, kterou "západní" svět, ponořený do své kvazi-mesiášské role, není schopen pochopit, natož vyřešit. Zemi nikoho můžeme číst jako brilantně natočené komorní drama, nicméně mnohem plodnější je vnímat ho jako výpověď o nelogičnosti jednoho konfliktu a neschopnosti západní civilizace být empatickou. Neutěšený závěr si v ničem nezadá s nejsilnějšími momenty Kusturicovy filmografie a je to právě ten fakt, který vytahuje moje hodnocení po dost nezáživném úvodu až k maximu. Zemi nikoho by měl člověk nejen vidět, měl by se pokusit vcítit do toho, co nám bez zbytečných nacionalistických vášní sděluje ten, kdo chápe více než zpravodajové masmédií. (05.11.2005)

Aktuální tragikomedie o válce v Jugoslávii nás zavede do jednoho příkopu na uzemí nikoho. Zde se setkávají postavy mezinárodního obsazení: bosňan, srb, francouz za "šmouly" z UMPROFOR a angličanka z médií. Snaží se zachránit vojáka ležícího na mině. Nic nevyřeší a zase se rozejdou. - Velice zdařilý začátek filmografie Danise Tanovice předvádí balkanský kotel v praxi. Na počátku si myslíte, že sledujete válečný film, který se uprostřed změní v komedii, nakonci však zbývá jen velice smutný příběh o marnosti lidského snažení. - Proč tedy nedávám pět hvězdiček? Mám pocit, že mi na tomhle filmu něco vadí: snad, že se cítím lehce a nenápadně manipulována, snad mi příjde příběh příliš vypočítán na efekt. (28.01.2004)

Kdyby se u nás natáčely přesně takovéto filmy (tedy stejné kvality), byl bych s českou kinematografií spokojen. Země nikoho vzdáleně připomíná Hřebejkovy tragikomedie, ale je ještě o třídu lepší. Čekal jsem šablonovité drama a dočkal jsem se svěžího, nečekaně vtipného filmu, kde ve vážnějších situacích zamrazí jen lehce, ale o to je film hezčí (netlačí na pilu za každou cenu, i když by mohl). Bravo! (08.09.2006)

Absurditě bosensko-srbského konfliktu odpovídá i celková nálada tohoto pozoruhodného snímku. Bylo by nemístné vyčítat mu jednoduchý děj a jednotvárné charaktery. Přesně na nich totiž nejlépe vykreslil Danis Tanovič nesmyslnost celé situace. Srbský voják vs. bosenský voják, nerozhodnost jednotek OSN, jenž spíše než nad bděním na udržování míru dohlíží na „udržování války“, investigativní novinářka, touží po reportáží za každou cenu Země nikoho není snímek, který má oslovit formou bombastického válečného opusu či hluboce filozofovat. Pokud vám jenom trochu něco říká „balkánský konflikt“, dokážete pochopit, že válka je vůl a přitom ani nemusíte být zarytým pacifistou. (05.11.2005)

V každém ohledu mimořádný film, ať už propracovaným, plně funkčním scénářem, pečlivou režií, castingem a předvedenými hereckými výkony. Spolu s Kosminského snímkem Válečníci nejpůsobivější a nejhodnotnější zobrazení bosenského konfliktu. Absurdita války je popsána na tragikomickém a zhola zbytečném střetnutí dvou nepřátelských vojáků mezi frontovou linií vedle odjištěné miny, na níž spočívá tělo třetího, těžce zraněného muže. Přes odlehčený, satirický tón se žádný happyend nekoná...Celkový dojem 95 %. (21.11.2007)