Země nikoho

Sterilný exportný film, ktorý by kľudne mohol byť napísaný a nakrútený nejuhoslovanom a výsledok by bol rovnaký. Minimum lokálnych referencií, prebytok expozičných dialógov a celkovo veľká miera štylizácie pre citlivého zahraničného diváka, ktorý sa bude cítiť strašne obohatený takouto divokou exotikou. Pod tým vylešteným pozlátkom sa už len nachádza priemerný divadelný film s pár fajn scénami (hlavne v úvode), ale inak šedý priemer. (07.04.2017)

Zem nikoho je vojnová dráma. Je asi jediná, kde sa nebojuje, nie sú tu akčné scény a spolieha sa iba na kvalitný námet a jeho scenáristické rozvinutie. Potom to stačí iba dobre natočiť a obsadiť vhodné typy hercov. Zem nikoho je tak jeden z najrýchlejšie ubiehajúcich a najzáživnejších vojnových filmov, čo som kedy videl. Toto všetko je vďaka jeho komornosti paradox, ktorý dokazuje majstrovstvo tvorcov. Jeho označenie ako komédia (skôr veľmi drsná satira) je úplne scestné, kto ho videl a pamätá si záver, veľa dôvodov na smiech nemá. (12.08.2012)

Takovahle volovina sebrala oskara Amelii, to snad ani neni mozny. Ale to je tematem, Amelie je oddechovka, kdezto tady se tvurci snazi kritizovat vsechno mozny na valce. A jakmile se to akademici docetli, uz si urcite slintali kuli tematu na triko a ani film nevideli. Pribeh je pekne jednoduchej, ze zacatku to sice vypada jako komedie, ale za chvily tvurci zvazni a snazi se kritizovat. Problem je, ze me to nijak zvlast nezaujalo a jelikoz byli hlavni hrdinove nesympaticky, tak mi bylo fuk, co se s nima stane. Konec je sice zajimavej, ale to uz filmu nepomuze. Proste takovej nicim zajimavej film, kterej ve me nic nezanechal. (27.02.2007)

S filmy s protiválečným poselstvím je problém - často upadají do plamenné plakátovosti, případně se ji snaží maskovat za "člověčí" osudy obyčejných lidí. Oslavovaný koprodukční film Bosňana Danise Tanoviće Země nikoho je v tomto ohledu kompromisní. Na jedné straně jsou intence ukázat absurditu (bratrovražedné) války dosti okaté (Bosňan Čiki i Srb Nino mají společnou kamarádku v Banja Luce), na straně druhé jsou vyvažovány černohumorným nádechem a narativní ujasněností a sevřeností. Ve chvíli, kdy ale dojde na jízlivé ukazování prstem na neschopnost přebyrokratizovaných sil UNPROFOR a prvoplánové zesměšňování kariéristických "breaking news" žurnalistů, film ztrácí na intenzitě. Tanovićův film je na jedné straně prvoplánově komický (Babylon jazyků v mezinárodních silách), jindy - a v těch momentech dosahuje vrcholu - jedovatě uštěpačný (rozmluvy mezi muži v zákopu). Pacifistické vyznění už jaksi tradičně oslovuje poroty (Cannes: cena za scénář) i diváky (divácká cena v San Sebastianu, Sao Paulu, Rotterdamu) festivalů - a tak ve stínu myšlenky zůstaly jak některé scenáristické berličky (náhle procitnuvší zraněný Cera "nutný" pro stěžejní zápletku), tak některá klišé (stereotyp akční reportérka versus hloupý peskovaný kameraman). Faktografické poznámky: Frenetickou novinářku ztělesnila předčasně (41 let) zesnulá Katrin Cartlidge, kterou známe například ze špinavě originálního Hotelu Splendide či filmu Z pekla. Zápletku osoby ležící (stojící) na mině použil i íránský film Na břehu, který roku 2004 soutěžil v Karlových Varech. (18.11.2005)

Být pacifistou je nesmírně módní, z toho však pochopitelně vyplývá, že těch pacifisticky a protiválečně laděných snímků je taková kupa, že místo pro něco původního, originálního a oslovujícího se neustále zmenšuje, a proto mnoho protiválečných filmů, zvláště když nemají dostatek prostředků, aby alespoň znázornily kloudná jatka, vyzní prázdně, obehraně a zbytečně. Nemohu si pomoci, ale Země nikoho přes řadu dobrých míst nezadržitelně sklouzává mezi ty trochu nepovedené protiválečné snímky. Je tu satira, jistě. Dost ironie. Pokus o absurdno. Čistý, úsměvný humor. Všeho moc škodí, mnohem lepší by bylo, kdyby se Tanovič býval chytil jednoho z prostředků a propracoval ho do více podob a vyznění. Takto se jedná "jen" o slušnou oddechovku na pozadí znesvářených Balkánců. (06.04.2005)