Země nikoho

Zdánlivě malý a nevýznamný film, který však jakoby skrytě disponuje velkou mírou osobitosti jak v námětu, tak jeho zpracování, přirozenosti a skvělých hereckých výkonech mě zcela neznámých tváří. Nejvíce mě zaujali Branko Djuric jako Čiki a také Georges Siatidis coby Marchand alias Charlie Tango. Počáteční sekvence "v mlze" a rozhovory vojáků je výborným a vtipným úvodem k filmu. "Víte, jaký je rozdíl mezi pesimistou a optimistou? Pesimista řekne, že už nemůže být hůř. A optimista řekne: "Ale může." - "Od tý chvíle, co jsme tady, poslouchám tvý vtipy, ale ještě jsem neslyšel, že by se někdo zasmál." :) (24.07.2011)

[6/10] (Casablanca, Counihan Villiers, Eurimages, Fabrica, Fonds Slovène, Man´s, Noé, Maj, Centre du Cinema et de I´Audiovisuel de la Communauté Française de Belgique, Wallons) (Barevný /// Produkce: Marc Baschet, Frédérique Dumas-Zajdela, Cédomir Kolar /// Scénář: Danis Tanović /// Kamera: Walther van den Ende /// Hudba: Danis Tanović /// Oscar: Bosna (nejlepší cizojazyčný film)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (26.01.2008)

S filmy s protiválečným poselstvím je problém - často upadají do plamenné plakátovosti, případně se ji snaží maskovat za "člověčí" osudy obyčejných lidí. Oslavovaný koprodukční film Bosňana Danise Tanoviće Země nikoho je v tomto ohledu kompromisní. Na jedné straně jsou intence ukázat absurditu (bratrovražedné) války dosti okaté (Bosňan Čiki i Srb Nino mají společnou kamarádku v Banja Luce), na straně druhé jsou vyvažovány černohumorným nádechem a narativní ujasněností a sevřeností. Ve chvíli, kdy ale dojde na jízlivé ukazování prstem na neschopnost přebyrokratizovaných sil UNPROFOR a prvoplánové zesměšňování kariéristických "breaking news" žurnalistů, film ztrácí na intenzitě. Tanovićův film je na jedné straně prvoplánově komický (Babylon jazyků v mezinárodních silách), jindy - a v těch momentech dosahuje vrcholu - jedovatě uštěpačný (rozmluvy mezi muži v zákopu). Pacifistické vyznění už jaksi tradičně oslovuje poroty (Cannes: cena za scénář) i diváky (divácká cena v San Sebastianu, Sao Paulu, Rotterdamu) festivalů - a tak ve stínu myšlenky zůstaly jak některé scenáristické berličky (náhle procitnuvší zraněný Cera "nutný" pro stěžejní zápletku), tak některá klišé (stereotyp akční reportérka versus hloupý peskovaný kameraman). Faktografické poznámky: Frenetickou novinářku ztělesnila předčasně (41 let) zesnulá Katrin Cartlidge, kterou známe například ze špinavě originálního Hotelu Splendide či filmu Z pekla. Zápletku osoby ležící (stojící) na mině použil i íránský film Na břehu, který roku 2004 soutěžil v Karlových Varech. (18.11.2005)

Výborné. Obyčajní ľudia sa stretli na území nikoho medzi líniami. Snažia sa prežiť situáciu. Nechcú nám navravieť, že nechceli bojovať. Ani že sú lepší. Chcú sa odtiaľ iba dostať. Film ukazuje absolútnu bezzubosť OSN a mierových misií. K tomu pridali ešte najsilnejšiu zbraň hromadného ničenia – médiá, ktoré dokážu „urobiť“ hrdinstvo takmer z čohokoľvek a zároveň ho zabiť ešte prv, než sa ho dopustíte. Nikto sa vám nesnaží vysvetliť, kto je lepší, kto má pravdu. Nedočkáte sa žiadneho vydierania ani urputnej snahy vyžmýkať z vás slzu. Možno sa aj zasmejete:"Čo vzdycháš?/Čítam. Hrozné čo sa deje v Rwande!" A všetko ostatné, čo som sem chcela dopísať je v komentári od Faye. (05.11.2005)

Příběh dvou vojáků uzavřených v v úzkém pásu země uprostřed frontové linie. Celý film působí, jakoby byl rozdělen do dvou částí. První část je komorním konverzačním dramatem tří mužů uvězněných v zákopu. Jejich hádky o původci konflitku vyznívají spíše směšně a bezvýznamně, protože už vlastně ani nikdo nejspíš neví, proč bojují. Druhá část začíná, když do děje vstoupí jednotky OSN a muži v zákopu se. Zobrazením jejich neochoty pomáhat dostává snímek trochu protizápadní nádech. Novináři, zde vykreslení, působí pouze jako lovci senzací. Jejich honba za příběhem je tak zběsilá, že se neštítí prakticky ničeho, co pak překroutí a použijí, jak se jim to bude hodit nejlépe. Oproti jiným protiválečným filmům zde nejsou zobrazeny hrůzy válečné vřavy a umírající, ale důraz je kladen především na pocit nesmyslnosti a zbytečnosti války plynoucího hlavně ze situací v první části filmu. (22.01.2008)