Světlo mezi oceány

Opravdu krásně natočená, excelentně zahraná zasraná telenovela a pateticky vykalkulované porno pro viktoriánské panny, kluky v tangách a hysterické prudérní matky, vyměňující si denně při hřadování na emiminu recepty na nejlepší zásyp proti opruzeninám, o tom, jak si pyjonýr Míša Bednář pořídil s Alicí Ústupnou na majáku kukačku. Emočně analogické k situaci, kdy se snažíte vytřít si prdel časopisem Žena a život. Je to sice hezky barevné a plné ukrutně poutavých srdcervoucích skutečných příběhů padesátek v rozpuku, které nikdo nechce mrdat jen proto, že jsou tlusté, hnusné a smrdí, ale když to má posloužit k jedinému vhodnému účelu, kurevsky to škrábe, a není to zrovna srdce, co vám pak krvácí. Když už se tedy nebudete mít u čeho cpát Rafaelem, škrábat si netknutého bobra nebo vzlykavě smrkat do rukávů nevkusně růžového županu s kočičkami, pusťte si raději něco nepocákaného vaginálním šlemem sester Brontësaurových. Téma nedávno vkusně, heterosexuálně, svižně a nerakovinotvorně zpracovali Dánové a ani se u toho nebudete hodinu kousat nudou, než slizký Míša po vyčerpávající sajbrsexuální korespondenci s romanticky přimhouřenýma očima našroubuje přes rezistentní útesy svůj Bouřlivý maják do notně zaneseného přístavu lásky na zádech monotónně funící panny Alice a geneticky znuděný plod to pak raději zabalí před termínem. (08.01.2017)

Mám k tomu poněkud ambivalentní vztah. Na jednu stranu je to obdivuhodně pomalu plynoucí, až skutečně máte pocit všech těch uplynulých let (rozhodně to působí mnohem delší než to ve skutečnosti je; ovšem v dobrém slova smyslu), na druhou stranu si to z předlohy bere jen ty stěžejní okamžiky bez omáčky kolem čili to působí jako osnova melodramatických tklivých klišé plných Sofiiných voleb, které být použity v mexické telenovele, tak se jeden umlátí smíchy. O závěru jak z jiného filmu/žánru ani nemluvě. To proč to nakonec funguje tak dobře, je režijní vedení, genius loci bezútěšných lokací (kdo jiný než jejich mistr Arkapaw) a především na tak emocionálně vypjaté melodrama sympaticky utlumené herecké výkony. (26.12.2016)

Nepopiratelně úžasné, bezchybné herecké výkony hlavních představitelů Michaela a Alicie, doplněna vstupy Rachel. To podtrhávám dvakrát ! Pomalé tempo, lehký pel romantiky, která je už malinko přes čáru, obzvlášť v závěru příběhu a mně to vůbec nerušilo, ačkoli jindy bych možná připomínky měla. Věřila jsem slzám Isabel, vyhaslosti v očích Toma, pohlazení po tváři jsem cítila i já na té své. Pohledy do očí, do jejich nitra a svědomí, která tolik bojovala, žel každý jinak. A s Desplatovou hudbou nemohu jinak. Jen ten vítr bych malinko utlumila, přece jen ho bylo až příliš, silný, mohutný, asi jako jejich vzájemná láska. Derek umí a ví jak zapůsobit na naše city. (19.12.2016)

Sú filmy, pri ktorých viem, že sa asi nedočkám nejakej výraznejšie atraktívnej zápletky, ale musím ich vidieť, teším sa na ne a nakoniec ani trochu nesklamú a The Light between oceans patrí presne medzi ne. A tak síce za tie prvé dve tretiny sa toho vlastne zase ani tak moc neudeje, ale pozerá sa na to veľmi dobre. Celý čas sa to nesie v príjemne pomalom tempe a film ponúka hlavne možnosť užívať si výbornú atmosféru, atraktívne prostredie malého ostrova s majákom a dvoch skvelých hercov. Michael Fassbender a Alicia Vikander, ktorí by to bez problémov utiahli aj samostatne, nie to ešte spolu. Navyše aj ich postavy sú nielen zaujímavé, ale aj perfektne zahrané, takže tu nemôžem mať žiadnych výhrad. A aby toho nebolo málo, predsa len časom vstúpi do popredia aj ten dôležitý dejový prvok, ktorý oboch hrdinov, ale vlastne aj diváka postaví pred zásadnú otázku a aké zachovanie sa je vlastne správne, pričom si to viditeľne pripravuje pôdu pre väčší priestor. To sa nakoniec presne aj stane a tak dejovo najbohatšia posledná tretina je u mňa paradoxne aj najslabšia, ale inak je tiež dobre zvládnutá a zaujímavá, pričom veľký priestor dostane aj dalšia moja obľúbenkyňa, Rachel Weisz, len mňa jednoducho viac bavila tá atmosféra majáka a dvoch postáv, ktorí si žijú relatívne pokojným životom mimo civilizácie. Režijne sa tomu tiež nedá absolútne nič vytknúť, ale to som aj čakal, Derek Cianfrance je kvalitný režisér, čo už dokázal aj predtým. Takže The Light between oceans nie je ten typ filmu, ktorý by som chcel pozerať opakovane, ale určite nebudem hodnotiť horšie, to jedno pozretie som si rozhodne užil a som rád, že obaja títo skvelí herci si popri tých komerčných projektoch nájdu čas aj na niečo menšie a väčšinou aj kvalitnejšie. 77% (04.01.2017)

Krásně natočené, skvělí herci, popravdě nic jsem nečekala a bylo to velké překvapení.  Pomalé tempo filmu by mi nevadilo, ale trochu zkrátit by bylo ku prospěchu věci. po pravdě, Příběh jako takový mě dost iritoval a postava Alicie štvala, i když jsem ji částečně chápala. Michael byl ve své mlčenlivosti skvělý. (19.05.2022)