Světlo mezi oceány

Ťažko povedať, prečo sa niečo podobné našim kinám vyhlo, to samozrejme hovorí viac o inteligencii distribútorov než o kvalite diela. Pretože až na veľkom plátne by sme si naplno vychutnali to úžasné pobrežie oceánu, zvuk burácajúcich vĺn a čajok. Pomalé tempo je ale dnes, v dobe prvej signálnej, sprosté slovo. Pomalšie rozprávanie podtrhuje aj predlhá expozícia, čo mne ale osobne v tomto prípade vôbec nevadilo. Film o tom, že niektoré životné rozhodnutia nie sú ani dobré, ani zlé a následky týchto činov vyžadujú ďalšie rozdodnutia, ktoré tiež nie sú ani správne, ani nesprávne, ale v vďaka ktorým sa stávajú všetci len obeťami. (05.04.2019)

Melancholický, poklidně plynoucí film plný rozporuplných otázek, které by každý asi vyhodnotil trochu jinak. Kdo je tady ten špatný? Kdo udělal chybu? Kdo je oběť? Co by bylo správné a v jakou chvíli udělat ? A správné pro koho vlastně ? Všechno to působí naprosto reálně, přirozeně, příroda a prostředí vůbec, herci jsou skvělí a v neposlední řadě i příběh samotný. Nevím, jak lépe to říci, než že působí tak obyčejně lidsky jak jen to asi jde. Včetně postav, která si každá nese v sobě něco z minulosti,nebo prostě jen povahový rys, nebo nakonec cit- zkrátka něco čemu se člověk těžko sám ubrání. Tenhle příběh ukazuje jak to dopadne, když se střetnou věci, které si člověk v sobě nosí. Jak jsou nakonec potom obětmi všichni. ----“You only have to forgive once. To resent, you have to do it all day, every day. You have to keep remembering all the bad things.”---- (22.02.2017)

Film, od něhož jsem mnoho nečekal a doufal jsem, že jen budu mile překvapen, hlavně proto, že se zde sešla velmi příjemná ústřední dvojice Fassbender a Vikander. Tyhle dva jsem chtěl vidět spolu. Bylo to zajímavé. Oni nezklamali, příběh vlastně také ne, jen se ukázalo, že někdy je spravedlnost a to, co za ni považujeme, takové zvláštní. (06.02.2017)

Strážiť maják kdesi na konci sveta je vysnená práca pre nejedného introverta. Nikdy som nechápala, v čom ale spočíva oná "náročnosť" tej práce (okrem neustáleho súboja s vlastnou psyché v snahe nescvoknúť sa). Vo dvojici sa to ale už ťahá lepšie. Technická poznámka spočíva v tom, že každá rozumná žena by po prvom potrate išla v tehotenstve radšej asi na pevninu. To nič nemení na tom, že tento film je zjavenie, aké sa vyskytne len raz za čas. (21.12.2016)

Přesně takové jaké čekáte, pokud znáte tvorbu Cianfrance, mistra vztahových dramat. Dojemné, tklivé, strhujícím způsobem minimalisticky snímané, dobové. Sociální a morální dilemata posunutá v čase o 100 let zpět dodávají filmu určitou noblesu a grácii minulých let, která se v moderních filmech těžko dělá a obvykle musí trochu zrát. Místy tradičně srdcervoucí a scénáristicky velmi povedené, zarývající se pod kůži. Chápete tu všechny zúčastněné a přitom nelze jednoznačně říci, co je dobře a co nikoliv. Po Minghellovi už těm klasicky vyprávěným, starosvětským přiběhům téměř odzvonilo a je skvělé, že Cianfrance přejímá pomyslnou štafetu a pokračuje dále. S jeho režijní virtuozitou a citem pro emoce se máme do budoucna ještě na co těšit. Ubrat tady 10-15 minut přehršle záběrů na moře a skály a mohlo to být téměř dokonalé. A doufám, že za tohle dostane Vikander dalšího Oscara. (19.12.2016)