Cena svobody

Čisté emoce netvořené umělými vztahy, ale životními událostmi drsných Afrických zemí (do nichž podnikatelé přinášejí skrze armádní síly demokracii a kradou si nerostné bohatství). Příběh lidí, kterým se poštěstí přistát jakožto imigranti v USA a neznalí a traumatizovaní krutostí svého světa se snaží asimilovat - po svém. Smích střídá pláč a pláč smích. Zajímavý mix pocitů nabízí těžce stravitelný snímek. (16.09.2016)

Snaha kanadského režiséra Philippe Falardeau reflektovat krizi, která za oceánem postihla nejen úřednický systém po osudném září 2001. Začneme však „nepředstavitelnými“ hrůzami války, mezi kterými se vykrystalizuje příběh súdánských sourozenců, kteří se po ztrátě všech dospělých ocitnou v uprchlickém táboře v Keni. Ctnostná Amerika (nebo je to všechno jinak?) však na běžence z třetího světa nezapomněla, po dlouhých letech čekání se tak tři „bratři“ a jedna sestra ocitnou na vytouženém seznamu, který je letenkou za velkou louži. Jen je hned na letišti rozdělí, takže trojice celou dobu myslí na sestru, která se po 11. září ocitla v bludném byrokratickém kruhu. A také na dalšího chlapce, který jim v nejtěžší možné chvíli pomohl. Zbytek už jede v americkém rytmu lidských hodnot, přemíry sentimentu a odlišnosti obou světů (á la dívka bez závazků, tohle mi udělal lev nebo plýtvání jídlem). I když samozřejmě musíme uznat, že z námětu se dala vytvořit mnohem větší smršť patetických scén. Americká linie se pak točí i okolo hlavní hvězdy snímku (a musím to zopakovat, že má čuch na silné ženské postavy) Reese Witherspoon, která přidává sympatickou sarkastickou nit. Jinak ovšem lidí s dobrým srdcem bylo na můj vkus až příliš, ti ostatní mizí ze scény naopak velmi rychle. The Good Lie je přesně tím snímkem, který má aspirace minimálně přehodnotit některé naše pohledy na svět a zamíchat žebříčkem hodnot. Aspoň trochu a aspoň na chvíli. (07.02.2015)

Na film jsem se podívala díky filmové výzvě od kamarádky a nepřečetla jsem si před tím ani o čem to je, prostě jsem si řekla podívám se na to, takže jsem byla docela překvapená. Scény z Afriky jsou velmi realistické a soucítila jsem s těmi dětmi, museli si projít úplným peklem. Je těžké si představit, že bych se odtud měla najednou dostat do Afriky a žít tam a přizpůsobit se jejich zvykům a životu a proto mě bavilo sledovat, jak si zvykají na Americký styl života, musela to být obrovská změna. Reese to vše jen krásně doplňovala, samozřejmě konec mě rozplakal a zároveň i zamrzel. (17.03.2018)

Podobné filmy to nemají vůbec lehké, často se jim vytýká velké množství patosu. Režisér Philippe Falardeau se právě tomuto snažil za každou cenu vyhnout a vlastně se mu to docela povedlo. The Good Lie není špatný film, jen až moc spoléhá na syrovost úvodní půlhodiny, u které budete vděční, že jste se narodili v úplně jiné části Země než hlavní postavy a hodně spoléhá také na závěrečných deset minut. Ale to mezi tím mi přišlo takové neslané, nemastné, pořád jsem si marně snažila najít cestičku k hlavním hrdinům, něco tomu zkrátka chybělo. (01.01.2015)

Lhát se nemá, ale když malý hřích způsobí velké dobro, je to vůbec ještě hřích? Slovní spojení the good lie, tedy „dobrá lež“, označuje nepravdu, pronesenou pro dobro druhého, případně proto, aby člověk sám přežil. Během příběhu zazní vícero takových „dobrých lží“, a některé i zachraňují životy. The Good Lie je hodně silný snímek o rodinných hodnotách a vztazích mezi lidmi, kteří se navzájem podpírají v dobrém i ve zlém, prostý všeho sentimentu a velmi, velmi opravdový. K tomu v něm navíc rezonuje i znepokojivý podtón skutečnosti, že v životě není nic zadarmo, že ani divoká příroda, ani moderní civilizace nejsou rájem na zemi, a že pro štěstí druhého je někdy potřeba obětovat to své. (více zde) (10.04.2015)