Chungking Express

Zajímavý snímek u kterého mi trochu vadí roztříštěnost obou jeho částí. Navíc první by se dala využít i lépe, než využita je. Film zaujme rozhodně vizuálním zpracováním, množstvím rozhovorů o ničem a strachem se dostat člověku někam blíž k srdci. Scéna z Amélie, tedy spíše odsud je vtipná, i když ta Améliovská mi přirostla k serdci více. Ale tak toto je přeci jen originál, možná... (08.09.2008)

Tenhle film jsem viděl mnohokrát, poprvé kdysi dávno v polovině devadesátých v nějakém artovém kině a od té doby jsem se na něj čas od času vracel. Myslím, že to bylo mé první plnohodnotné setkání s východoasijskou moderní kinematografií. Pamatuju si, že při první projekci jsem byl trochu zmatený režisérovým stylem, chvíli mi trvalo než jsem pochopil, že se nejedná o jeden příběh ale o dva, ale pochopil jsem, rychle si zvykl na neobvyklý "asijský" styl komunikace s divákem a na neobvyklé chování postav, a příště jsem si už plnými doušky vychutnával tu zvláštní a existencialisticky silnou atmosféru snímku a do podobných východoasijských filmů se postupně téměř zamiloval. Část mojí duše se zkrátka v těch hongkongských uličkách, pasážích, bistrech a malých bytech (a mezi tamními obyvateli) cítí velice příjemně, jako by tam patřila, a zpěvavý zvuk kantonské čínštiny jeví se mým uším velice lahodným a zvukomalebným (tytéž pocity ale chovám třeba i k Japonsku). (24.04.2013)

Nemůžu si pomoci, ale pro mne je to film, v němž forma natolik převažuje nad obsahem, že když si ji odmyslím, dospívám k tomu, že obsah je do té míry řídký, že bez formálních fines by nebylo o čem hrát déle než dvacet minut. Některé nápady jsou hezké (plačící byt, měření emocí expiračními lhůtami konzerv...), atmoféra příjemná, ale pro mne to na víc než tři hvězdy nevydá. (26.06.2011)

Je to ako sínusoida. Kupovať konzervy ananásu kvôli tomu, že ho mala rada vaša bývalá, a navyše výhradne s dátumom spotreby 1.5., pretože máte vtedy narodeniny, je poľutovaniahodné. Čistiť cudzej žene topánky kravatou, ktorú máte stále na krku, je neprakticky submisívne. Nájsť však po príchode do bytu potopu a pomyslieť si, že buď som nechal tiecť kohútik, alebo je môj byt len precitlivený a tak sa rozplakal, je zase milo ujeté. Taká je vlastne väčšina druhej poviedky. Prvá zase dominuje obrazovou poetikou. A inštrumentálny aj piesňový soundtrack bol skvelý. No film samotný trochu moc nesúrodý na môj vkus. (13.06.2015)

Mám radši druhou část filmu s kouzelnou Faye Wong. WKW "napsal" krásný scénář a kameraman Christopher Doyle snímá Hong Kong topící se v neonových barvách modré a červeno-oranžové. /At the high point of our intimacy, we were just 0.01cm from each other. I knew nothing about her. Six hours later, she fell in love with another man./ (26.08.2005)