Chungking Express

Dva príbehy, dva vzťahy, dvaja policajti, ktroým práve zamávali partnerky. Osamelosť. Túžba. Obyčajné pocity na neobyčanom tanieri. Senzačne napísané, zahrané i zhudobnené a ale ozaj s bohovým šmrncom a gurážou natočené. Je to poetické, no diametrálne odlišne ako boli poetickí Stvorení pre lásku. Poetickosť tu vidíme rásť v postavách, v ich činoch či myšlienkach, v Stvorených pre lásku údávali tento tón predovšetkým vizuály. Hudba je zásadnou súčasťou deja v oboch. Inak je film prekrásnym súžitím melanchólie a romantiky, sem- tam až fascinujúce, ako sa tie odtiene menia a miešajú až do úplného nerozlíšenia. Chunking express, to sú príbehy ZMENY- na zmene stavajú, zmenu zachytávajú a rozprávajú o zmenách. Áno, zdá sa, všetko má svoju lehotu, ale snímky ako tieto verím nikdy nebudú prošlé (schválne česky). Chce sa mi tancovať! Trochu som pátrala: Názov Chungking Express nemá nic společného s vlakem. Jde o komplex budov, v němž se odehrává první ze dvou povídek filmu. Je to místo s desítkami hotýlků a penzionů, kde se noc co noc vystřídají tisíce turistů. V labyrintu pasáží se s oblibou pohybují i tamní “gastarbeitři”, tj. Indové a Pákistánci, spojení s rozsáhlými aktivitami podsvětí. Je to svět uzavřený sám do sebe, hektický a velmi klaustrofobický. (home.tiscali.cz) Krásne mnohotvárna, neviazaná, dynamická i rozjímavá, jednoslovne jedinečná muzika. Jeden by sa čudoval, ak si ju nezadovážite expresne! :) (13.11.2008)

Dneska je pro mne velice smutny den. Videl jsem film na ktery jsem se dlouho tesil. Ted mi to teseni a radost pri jeho sledovani budou moc chybet. Jakym vsim zpusobem chvalit tuhle Wongovu bezmeznou romantiku? Co rict? Pred trinacti lety natocil tenhle borec proste film ze ktereho se dodneska vykrada. Tony, Faye a Takeshi jsou skveli. (03.10.2007)

Už tehdy – možná již před dvaceti lety –, když jsem viděl Chungking Express poprvé, snad v neděli v noci ve filmovém klubu, mě nadchla především jeho jedinečná atmosféra, která se mi (jako mnohým jiným divákům) koncentrovala v píseň, kterou jsem měl odpradávna rád, California Dreamin’. Když jsem se na něj nyní podíval po tak dlouhé době znovu, došlo mi, že je více než hraným filmem – operou. A svým způsobem i baletem. Žádná scéna se neobejde bez promyšleného ozvučení – ruchy a hlasy města, reprodukovanou hudbou, přírodní polyfonií, nejrozmanitějšími ruchy a ovšem i dialogy, které s tím fluidním pozadím skvěle souzní. První část filmu, pro mě značně nepřehledná svou nervní ruční kamerou, mě častěji sváděla odvrátit zrak od všech těch honiček a kriminálních mikrodramat a jen a jen poslouchat, zda se rozprší. Odolal jsem pokušení a objevil v tom nelíčeném chaosu tanec, který se později výslovně rozhoří v sólových výstupech i v milostných interakcích. (24.02.2024)

Zajímavý snímek u kterého mi trochu vadí roztříštěnost obou jeho částí. Navíc první by se dala využít i lépe, než využita je. Film zaujme rozhodně vizuálním zpracováním, množstvím rozhovorů o ničem a strachem se dostat člověku někam blíž k srdci. Scéna z Amélie, tedy spíše odsud je vtipná, i když ta Améliovská mi přirostla k serdci více. Ale tak toto je přeci jen originál, možná... (08.09.2008)

Vztahová zmotanina u který jsem myslel, že umřu nudou. Proč to ale má tolik procent a proč tomu plno lidí sází plnej počet, to mi opravdu hlava nebere. Mě to prostě nebavilo a tyhle vztahy šli naprosto mimo mě. Neřikám, že se u těhlech filmů občas nechytnu, ale první fakt už je ten, že jsem u toho usínal a fakt mě na tom nic nebralo, včetně dialogů. (16.07.2009)