Kavkazskij plennik
Obsahy(1)
V inspiraci stejnojmennou povídkou Lva Nikolajeviče Tolstého je vyprávěn příběh ze současnosti odehrávající se na blíže neučeném místě Kavkazu. Dva ruští vojáci se dostanou do zajetí v domě starého horala, který je chce vyměnit za svého syna, uvrženého do ruského vězení. Filmová událost roku 1996.
Do současnosti zasazený přepis klasické povídky Lva N. Tolstého Kavkazský zajatec (před 11 lety zvítězil na karlovarském festivalu) jen dokazuje, že některé příběhy jsou věčné, že se mění jedině vnější reálie. Snímek vypráví o dvou vojácích ruské armády, zajatých kavkazskými horaly. Jedním je starší, notně již zcyničtělý důstojník Saša (Oleg Meňšikov), pro něhož se armáda stala jediným domovem. Druhým je sotva odvedený mladíček Váňa (Sergej Bodrov ml.). Únosce, majestátně vyhlížející patriarcha Abdul (Džemal Sicharulidze), naivně věří, že tak dosáhne snaze propuštění svého syna, zajatého ruskými vojsky.
V inscenačně úsporných tazích načrtává režisér Sergej Bodrov nejen vztahy mezi oběma zajatci, ale také konfrontuje ruskou "velkopanskou" mentalitu s kavkazskými horaly a jejich rodovým uspořádáním. Nezajímá jej pouze dobrodružná zápletka, související třeba s pokusy o útěk. Zjišťuje, že se střetávají dva rozlišné světy, které si nemohou porozumět. Bodrov sice nechce démonizovat či naopak obhajovat ani jednu stranu, spíše jej zajímá osudová spirála narůstajícího násilí, kdy jedna odvetná akce probouzí ještě ostřejší odezvu, avšak ruská armáda je přece jen vylíčena (aspoň ve svém důstojnickém sboru) jako figurky ovládané představou imperiální nadřazenosti. Hrdí a mlčenliví Kavkazané, jejichž svět ovšem také není přiblížen víc než v několika vnějších frázích (muslimská modlitba), však své konání motivují odedávnými zvyklostmi a není v něm prvek akutní osobní nenávisti (třeba později zabitý hlídač zajatců, kdysi odsouzený za zabití své nevěrné ženy na Sibiř a tam zbavený jazyka, by měl všechny důvody nenávidět Rusy, ale komunikuje s nimi bez jakékoli zášti, dokonce přechází i výzvy, aby si s nimi zazpíval - a notuje mručením).
Svůj podíl na konečném vyznění má i kameraman Pavel Lebešev. Silné působivosti dosahují přírodní scenérie kavkazských hor, kde vesnička z leteckého pohledu připomíná vlaštovčí hnízda přilepená na příkrém úbočí. Také průhledy do aulu, jehož život tepe svým vlastním rytmem, obsahují hodně emocionality, prostředí, kde se svým způsobem zastavil čas a kde tradice krevní msty náhle narážejí na anonymitu viníků (ruská armáda), je ovšem postiženo velice krevnatě a s nepochybnou pokorou vůči lidem, jejichž klid narušila imperiální politika velkého souseda. - Jan Jaroš (Letní filmová škola)
(více)Recenze (73)
Výborný film, jako dělaný na půlnoční podívanou. Neuvěřitelné prostředí. Naprosto fantastická panoramata berou po celou dobu filmu dech a díky umě zvládnuté kameře diváka jednoduše fascinují (závidím těm co to viděli na plátně). Samotný příběh pak pomalu tvoří z dvojce hlavních hrdinů postavy, na kterých vám začne záležet, a to se vždycky počítá. Filmem navíc po celou dobu prochází pocit takového poklidného smíření se smrtí, který vás postupně naplní a dostane vás přesně tam, kde byste u sledování Zajatce měli být. 8,5/10 ()
Krasnej (protivalecnej) film z prostredi Kavkazu. Je neuveritelny, jak tam Ti lidi zijou... Film je o dvou ruskych zajatcich, drzenych ve vesnici v horach, s planem vymenit je za syna mistniho predaka, ktereho drzi zase rusove ve sve posadce. Krasny film bez happyendu. - - Сергей Бодров byl nesporny a vynikajici talent, a je ho velika skoda. ()
Těžko interpretovat jak na mě Kavkazský zajatec působil. Na jednu stranu se jedná o silné drama s živého kavkavzského prostředí, která má evidentní politickou rovinu, odehrává se v nádherných exteriérech a je režisérsky bravůrně zvládnuto. Na stranu druhou, i když všichni vyzdvuhují oba hlavní herce, mě naopak naprosto nezaujali, a pěknou nastavenou atmosféru mi spíše kazily. Upřímně jsem se rozhodoval mezi 3 a 4 * , nakonec však ke 4 hvězdám pomohlo opravdu výborné technické zpracování včetně silné a vhodné hudby... ()
Kavkazkého zajatca si samozrejme najlepšie vychutnáte v ruštine a inak to zatiaľ asi nepôjde , pretože film u nás doteraz nevyšiel. Je to škoda, lebo rusi robia naozaj dobré filmy a tento to znova potvrdzuje. Film sa nesie v pohodovom tempe a je až na pár malých výnimiek bez akčných scén. Film sa sústredí hlavne na psychologickú rovinu dvoch ruských zajatcov a sledujeme ich reakcie, ich plány na útek, ale hlavne ich šance na prežitie. Sú si vedomí, že sú minimálne a z toho pramení zvedavosť diváka. Veľmi dobre tvorcovia do príbehu zatiahli matku jedného zo zajatcov, ktorá filmu dodala ľudskejšiu tvár. Dnes už nebohý Sergei Bodrov bol sympatický ruský herec , ktorého si niektorí pamätajú z ruskej gangsterky Brat a Brat 2. V tomto filme podáva podobne kvalitne umiernený herecký výkon a snaží sa vžiť do úlohy človeka, ktorý je už takmer zmierený s osudom , ktorý ho čaká. Vojak Žilin i divák si bude musieť počkať až do poslednej minúty a dúfať, či kavkazký horal nájde zľutovanie.80% ()
Zajatec je jedním z válečných filmů, na které můžete jít s očekáváním i bez a stejně vám zasáhnou osrdí. Dalo by se říci, že v oblasti filmů z válečných zákopů se natočilo všechno a proto mě o to více potěšilo, že i takovém případě se Bodrov neuchýlil v dalšímu depresivnímu, krvelačnému líčení ztrát, psychiky, pádů, vzestupů, chyb a mement.. Zůstává věren prostředí, kam Zajatce situoval - Kavkazská příroda je nejen krásná (dechberoucí, smrtelně dobře nasnímaná), ale taky prostá všeho cizího, řídící se vlastními, hluboko zakořeněnými zvyky a tradicemi s nimiž nemají vetřelečtí ruští zajatci nejmenší šanci dojít jakéhokoliv pochopení či sounáležitosti. A takový je i celý film - uvnitř příběhu prostý a lehký, ale navenek originální (věřte, že do poslední chvíle nebudete mít šajnu, jak příběh skončí), pevný a scénář je tak dobře napsaný, že by mu mohli všechny ty cedulky:“Podle skutečných událostí“ hezky zamávat z dálky a jít k šípku. Ve filmu, který začíná jako Tankový prapor je o to víc šokující, že byť jsme odříznuti od civilizace, od politických informací, kabel propojení mezi námi a dvěma hlavními herci je přímo přeelektrizován napětím. Nelze si nenajít cestu k naivnímu benjamínskému holobrádkovi (pozor- bez 0% dávky sentimentu) či se hořce nezasmát životním průpovídkám jeho zkušenějšího a životem otlučenějšího nadřízeného (charismatický kámen ruského filmu Menšikov). Dlouho jsem přemýšlela, co dělá film tak živoucím a opravdovým.. až jsem na to přišla v jedné scéně, kdy přichází za, do jámy uvrhnutým, vojínem místní muž s prosbou o spravení hodin. Byl to ten neohraničený klid, provázející celý film. Smrt, prohra, strach, láska jsou zde předávány s naprostým vnitřním a vnějším klidem (neplést s filmovou nudou). Ona scéna s hodinami je vpodstatě nedůležitá a v jiném filmu by jen brzdila nervydrásající děj, zde působí plnohodnotně, i když vymizí do ztracena (se symbolikou na jednu předchozí událost aneb nespoileruju). A vlastně ten klid souvisí s celým tím Kavkazským koloritem, kde čas plyne svým tempem a každý má od narození dané místo. Až budete mít cestu kolem filmového klubu a budou dávat Zajatce-běžte se podívat. Imho v dnešním Rusku nebyl natočen lepší válečný film. ()
Galerie (46)
Zajímavosti (4)
- Když místní vojáci zjistili, že je amatérská herečka Mechralijevová placena v dolarech, vzali celý štáb jako rukojmí do té doby, než se přešlo na rubly. Natáčení pak pokračovalo, jakoby se nic nestalo. (džanik)
- Film je “modernizací“ krátké povídky L.N.Tolstého. (džanik)
- Asi třicet kilometrů od místa natáčení probíhaly skutečné boje mezi Rusy a Čečenci. Místní muslimští partyzáni sloužili štábu a hercům jako bodyguardi. (džanik)
Reklama