Angelika, markýza andělů

Tak Angelika, markýza andělů.. Hmmm.. Anděl zatracenců, mnou zatracený po celá dlouhá léta mého dospívání a vzdoru všemu romanticko-historickému. Kostýmy?? Bléé :) Až teď jsem prvně viděla Angeliku celou, od začátku do konce. A? Dojetí, samozřejmě. Vzpurnost Angeličina, překrásně tvarované rty Joffreyovy a ta láska, ta láska..! Ty pohledy umocněné gradující hudbou.. A do toho všeho neustále se do mé mysli vtírající obraz rozněžnělé ŠKOPKOVÉ. Nádhera. (11.07.2008)

Nezapomenutelná, krásná, romantická Francie 17. století a s ním dobrodružný příběh neohrožené, samostatné, vynalézavé a vždy schopné bojovnice na vícero způsobů ... hraběnky Angeliky de Peyrac. Ne vážně ... film sice připomíná frašku a Angeliku jako VIP slečnu na jednu noc, ale i přesto všechno mám na tyhle její filmy nostalgické vzpomínky a pokud ho budou někdy dávat v televizi, tak se na něj opravdu ráda podívám :-) (23.05.2013)

(Komentář se vztahuje k sérii jako celku.) Angelika je emancipovanou ženou v tom smyslu, že si je vědoma své sexuální přitažlivosti, a této zbraně bez nejmenších skrupulí užívá jako hlavního prostředku dosahovaní svých cílů. Baží po moci, bohatství a slávě, a jelikož je sobecká, mstivá a umí využít příležitosti, ve světě nadržených mužů, ochotných udělat pro noc s ní cokoli, jsou jí všechny cesty otevřeny. Je-li toho potřeba, cele se nabídne, ale žádnému z užitečných nedá o nic víc, než je nezbytné; hranice mezi svůdným pohledem a urážlivým odmítnutím je velmi tenká. O to víc si však poté užije úplné oddání se kdejakému chuďasovi. Je totiž paní svého těla. A na tohle všechno je Angelika náležitě hrdá a právě pro tohle ji všichni obdivují, případně na ni žárlí. Mnoho jiných stránek její povahy nám seriál až do posledního dílu, jenž ji naopak vykresluje jako zásadovou hrdinku, nepředvádí, a tak spíše než živoucí bytost připomíná ženský živel, jenž si chce vynahradit všechno, co mu muži po staletí upírali, a ještě se jim přitom pomstít - a to na místě, kdy by to jeden příliš nečekal, ve Francii Ludvíka XIV. Ta je (i s dalšími lokalitami) zpodobněna atraktivně a mnohdy dýchá dobrodružstvím, a zejména kvůli ní mám tuto sérii rád. Převážně je žel toliko kulisou Angeličiny seberealizace, přičemž i příběhově jsou jednotlivé filmy nevyrovnané: zatímco jeden (druhý) je krajně zkratkovitý a zachycuje přehršel událostí, jiný (třetí) si pro změnu vystačí s pár scénami, jejichž podrobnost přesto nezajistí ani základní dějovou věrohodnost. Za nejlepší tak považuji ten úvodní a závěrečný, jenž se zdá alespoň něco skutečně vypovídat o prostředí, v němž se odehrává, je dějově nejsoudržnější a vystupují v něm nejzajímavější postavy. (03.01.2015)

Tak toto chodilo dost casto za normalizacie. A pamatam si to preto, lebo som si film pozrel hned po tom, ako som videl film Slunce Seno, Jahody 1983, kde pri pozerani filmu place pani Helenka Ruzickova, a hned na to sa pozrela na svojho filmoveho stareho. Ovsem, filmy od Truffauta su pochopitelne u mna vyssie a mam ich radsej. 67 % (12.06.2013)

Nemohu oddělit Angeliku, markýzu andělů od svých vzpomínek. Vybaví se mi krásně slunné léto na pláži Máchova jezera. Náhle jsem jí uviděl jen tak osamělou, vypadající skoro jako ona, ano krásná Angelika. A tak jsem tam stál a díval se na ni, jak byla nádherná, a tak nějak opravdově jsem s ní prožil krásné léto. Nakonec, smutek v mých snech, zakoukala do kamaráda a vše odvál čas a tím skončila i má filmová láska a zůstala jen vzpomínka na krásnou Angeliku. (14.01.2022)