Angelika, markýza andělů

Angelika = vynikající koktejl romantiky a dobrodružství. První díl celé série splňuje všechny požadavky na klasiku stříbrného plátna. Mercierová a Hossein rozehrávají partii, která uchvátila všechny filmové fanoušky tehdejší doby, co na tom, že od původní knižní předlohy se filmová Angelika v mnohém odklání, co na tom, že ne vše je realistické a odpovídající své době, Angelika prostě září.... (12.08.2004)

Angelika - největší konkubína Francie 17. století. V každém díle chrápala s někým jiným, i když stále svého Žofriho milovala. Já mám pro tuto sérii už od dětství slabost, na videu jsem ji tenkrát viděl opravdu mnohokrát. Překrásná Michele Mercier, dobová Francie druhé poloviny sedmnáctého století, krásné kostýmy, výprava, intriky, souboje, bitky a kolikrát kruté vraždy, nezapomenutelná hudba a hlavně český dabing, který považuji za jeden z nejlepších, který tenkrát u nás vznikl, co herec nebo herečka, to hlas nejlepších tehdejších našich hereckých es. Tohle všechno patří k Angelice a proto pro mě zůstává navždy kultovní. (03.08.2019)

Angeliku miluju. Jako film. Ale protože už jsem velkej, tak s nadhledem přecházím postoj svých přátel, kteří jí říkají "ta kurva Mersijérová". Angelika mě kdysi naučila poznávat historii a historie by mě dnes měla správně nutit nahlížet na Angeliku kriticky, což se ovšem neděje. Ačkoliv většinou sepsuju kdejakej historickej blábol, Angelika se na vrcholu mých top filmových zážitků ani nezachvěje. Nepřestává mě fascinovat, jak úžasně nesourodej hereckej ansámbl se podařilo Bernardovi Borderie angažovat. Jedni jsou významní divadelní herci, co se filmu spíš vyhýbali, druzí byli hvězdičky béčkových žánrů, co šli naopak z filmu do filmu. Tu první skupinu zastupují šarmantní pánové Jacques Toja (Ludvík XIV.), Claude Giraud (bratranec Philippe de Plessis-Bellières) nebo Bernard Woringer jako zastupující ženich. Do druhé grupy patří Giuliano Gemma (Nicolas). Sem spadá i Etchika Choureau, extrémně krásná ženská, tady ovšem vedle Michèle Mercier v roli její sestry Hortensie šedá myška (ten účes!). Na hranici významných divadelních herců a hvězd béčkových filmů balancuje Robert Hossein; tady je na místě zmínit, že když se řekne "chodí jako Peyrac", je jasno a i v tomto ohledu se Angelika stala nesmrtelnou. Připočtěme dobrou výpravu, i když Borderie točil v destinacích, kde už pár let předtím točil Tři mušketýry. Navíc je známo, že klášter, kam byla nezdárná Angelika poslaná na převýchovu, a Peyracův zámek je jeden a tentýž barák (L'abbaye de Fontenay v Burgundsku). Už tady se nicméně objevují historické nesrovnalosti a nelogická jednání hlavních postav... jenže... Angeliku miluju (viz výše). (18.02.2012)

Sladký francúzsky romantický gýč, ktorý je tak hriešne chutný, že sa ho na tú dobu nedá nemať rád. Je to síce patetické až strach, ale ak by som sa narodila v komunistami zmietanej krajine a dostal by sa mi raz za čas do ruky tento drobný darček, z nostalgie by som ho radila medzi najkrajšiu romanťárnu nielen vtedajšej doby. Romantická harmónia kontrastov charakteristická pre Hugov slávny Chrám, ktorá sa mi dostala pod kožu a k tomu musím pochváliť nadpozemskú (a podcenenú!) hudbu. (14.11.2008)

Už přes dva týdny se mi nepodařilo nic zhlédnout a nic vyhodnotit... Proč? Protože, beruška, tedy vlastně olympiáda. No a proč to všechno píšu do komentáře k Angelice? Protože právě během olympiády se mi podařilo se dostat k šestidílné knize o Angelice v brožovaném vydání a u různých sportů jako parkur nebo házená, pozemní hokej či volejbal (u atletiky a basketu by to asi nešlo) ji celou přečíst. ;-) Výsledek? Tristní (tedy smutný)... Nelíbila se mi kniha, no a nenadchly mě ani filmy natočené podle ní, no prostě olympiáda mě nadchla mnohem víc. :-)) Ale zpátky ke knize a filmům. Nevím, zda ona kniha byla pouhý výtah, ale evidentně jí filmy moc neodpovídaly. Jakž takž se mi líbily první dva díly, ve třetím už bylo na mě příliš mnoho politiky a příliš málo Angeličina bratrance a druhého manžela, francouzského maršála Filipa du Plessis-Belliére ("užila" jsem si ho aspoň v knize), takže díl zachraňoval vizuálně princ Rákoczi (v knize mimochodem chyběl) a po ostatních stánkách bývalý advokát a tajný rada Desgréz. No a protože od čtvrtého dílu chyběl i ten (v knize se vrací v díle pátém, v La Rochelle) a protože z mladinkého admirála de Vivonne (bratra královy mnoholeté milenky Athénais de Montespan) tvůrci filmu udělali, co udělali, nebylo se už na co koukat... Ale ano, Angelice to po celou ságu moc slušelo a kostýmně to taky šlo, ale její sexuální apetýt byl pro mě až asexuální, a tak jsem nedokázala pochopit poselství o její velké lásce k prvnímu manželovi, panu de Peyrac, kterým se mě snažily zavalit jak kniha, tak i filmy. O kolik lepší byla v téže době natočená Paní z Monsoreau z doby kralování Jindřicha III. z Valois. Navázat na to, jak se mi sága o krásné markýze líbila před dvaceti lety, se nyní nepodařilo a zcela se ztotožňuji s flankerem.27 ohledně oslího můstku na Růžičkovou alias Škopkovou ve Slunce, seno... (15.08.2012)