Reklama

Reklama

Osvobození I - Ohnivá duha

  • Sovětský svaz Osvobožděnije 1: Ognennaja duga (více)
Sovětský svaz / Východní Německo / Polsko / Jugoslávie / Itálie, 1970, 87 min

Obsahy(1)

Epické ztvárnění bojů druhé světové války pod precizní režisérskou taktovkou Jurije Ozerova. Sovětský svaz vyprodukoval v době po druhé světové válce velké množství válečných filmů, často velmi výpravných a v pravém slova smyslu epických. Pětidílná koprodukční série Osvobození představuje jeden z vrcholů snahy o monumentální zobrazení klíčových událostí největšího konfliktu v dějinách – pochopitelně s hlavním důrazem na východní frontu. Její režisér Jurij Ozerov sám druhou světovou válku prožil v řadách Rudé armády – na jejím začátku mu bylo 18 let. V padesátých letech se pak vydal na filmovou dráhu, později v koprodukci s Československem natočil Velkou cestu (1963), film o osudech mladého Jaroslava Haška v Rusku. Na válečné fresce Osvobození, která etablovala jeho kariéru režiséra válečných velkofilmů, pracoval v letech 1967–71. V pěti dílech zde zachycuje hlavní politické a vojenské události let 1943–45. Válka je v Osvobození zobrazována nejen z pohledu jednotlivých vojáků; je zde popsán celý průběh střetnutí, vznik a souhrn záměrů jednotlivých stratégů a jejich dopad na situaci. Vedle skutečných historických osobností vystupují ve filmu i smyšlení hrdinové, nechybí ani milostný motiv. Dokumentární materiály ze sovětských, amerických, britských, německých i francouzských archivů ve spojení s hraným filmem vytvářejí unikátní divácký dojem. Dílo je samozřejmě do určité míry poplatné době svého vzniku, režisér se nevyhýbá patosu a klade důraz na hrdinství ruských vojáků. Svou historickou důkladností a masivním nasazením bojové techniky však velkolepá epopej dodnes patří do povinného kánonu pro fanoušky vojenské historie. Pro filmové nadšence pak představuje neopominutelnou kapitolu v dějinách filmu.
První část série, Ohnivá duha, je věnována největší tankové bitvě druhé světové války, která se odehrála v létě 1943 u Kurska. S použitím vojenské techniky, která nemá ve filmové historii obdoby, se divák stává účastníkem mamutí vojenské operace, ve které se střetla německá a sovětská vojska. (Česká televize)

(více)

Recenze (25)

carl.oesch 

všechny recenze uživatele

Dvě hvězdy dávám za některé epizodní pasáže a hlavně za jednu scénu, která objektivně vystihuje průběh celé války. Velitel tankové jednotky SS se domáhá posil, aby mohl útok dokončit, ale jeho nadřízený mu je nedá, s tím, že divize musí být odeslány do Itálie, protože se tam na jihu vylodili západní Spojenci. A onen esesák prohlásí, že tím ale prohráli válku a zastřelí se. Rusové od poválečné doby až po dnešek opakují mantru o tom, že oni nesli největší tíhu bojů a měli nejvíc mrtvcýh a západní pomoc pokryla "jen" sedmnáct procent jejich spotřeby zbraní. Jenže spojenci jim nedodávali jenom zbraně (mimochodem, zejména Britové hlavně ty, které se jim už nehodily), ale předevší materiál a technologie, bez kterých by Sověti těch 83% zbraní ani nevyrobili. Nejvíc mě šokovalo, když jsme se dočetl ve výňatku ze Žukovových pamětí, že jim Američané dodali 40% střelného prachu, ale také třeba 50% železničních kolejí. Samotné podání bitvy je sice grandiózní, ale nijak originální. S onou létající kamerou pracoval při bitevních scénách (Vojna a mír a Waterloo) už skvěle Bondarčuk. Tady ohromuje prostor, masa tanků (skutečných, v té době T34 měla ještě sovětská armáda plné sklady) a ještě větší masa vojáků, hrajícíh vojáky oné doby onou masovostí nenahrazuje kvalitu ani dynamičnost bojových scén, jak je známe třeba z Mostu u Remagenu. A stejně si nelze nevšimnout chabé práce pyrotechniků (jako ženista dokážu rozlišit výbuch granátu od exploze zakopané nálože, ale to jsem asi moc velký detailista), opět je tady ohromující množství explozí, ale méně a více do detailu by bylo asi více. Německé tanky jsou ledabyle nakamuflované a vrcholem jsou letedla. S těmi dobovými nemají absolutně nic psolečného, trapné je, jak v jednom z dílů epopeje simulují jaky jakési dvoumístné cvičné stroje s polozatažitelným podvozkem. A ty německé se od těch sovětských liší jen kamufláží a kříži na křídlech. Když ony tak oslavované bojové scény porovnám třeba s filmy Tora! Tora! Tora! nebo Příliš vzdálený most, nemá se Ozerov zas až čím chlubit. A nemá se ani co chlubit svými "dokumentárními" čenobílými sekvencemi, které jsou manipulativní a to zejména dneska, kdy díky přívalu histrické literatury a dokumentů víme, že to bylo všechno o dost jinak. Na druhou stranu, proti neuvěřitelně sračkoidnímu projektu téhož Ozerova Vojáci svobody, který byl dévotní podlézavostí tehdejším mocipánům východního bloku je toto skutečně veledílo, které ale dneska osloví už jenom lidi, kteří so o válečné filmy zajímají víc do hloubky (podobných podivných děl je plná kinematografie od východu na západ, od severu dost hluboko na jih) a je to přímo balzám na duši hlavně pro nejrůznější kremloboty a fanatické rusofily. A hluboce smekám klobouk před pakobylkou, tady v diskuzi, za její příspěvek. Jenom opravdu málo lidí, těch nejkvalitnějších, je schopné své názory korigovat, ale také vysvětlit, proč to tak dělají. Ta drtivá většina ostatních má pravdu vždycky, a je jim úplně jedno, že včera tvrdili pravý opak toho, co dneska... () (méně) (více)

zigy 

všechny recenze uživatele

Pro fanouška moderní historie a původního dabingu je to jasná čtyřka - ostatní přiměřeně uberou.....považuji za velký klad, že režisér si válkou sám prošel, takže předpokládám, že nějaká realita by tu byla....opožděný překlad proslovů Němců mě sice trošku rozčiluje, ale zase je to Brousek....patos, oslava hrdinství obyčejných vojáků a moudrosti velitelů....i Stalina? Němci tady nejsou žádní blbci... ()

KREI 

všechny recenze uživatele

První díly jsou nejlepší, kvalita postupně klesá a více se zde projevuje strana... škoda, válečné scény jsou velice dobré. ()

+sfinx+ 

všechny recenze uživatele

Krásný film. 'Krásný' v českém slova smyslu. Určitě se najdou blbci, co to odsoudí jako propagandu už podle místa a doby vzniku, ale kupodivu i Stalin přiznal porážku a německý velitel měl i lidskou stránku. Jistě, že tam zazní i mohutný sovětský sbor a vše dobře dopadne, jenže tito lidé rádi zapomínají na stejné hrdinské chóry amerických filmů a výsledek války. Proto to beru vcelku nezaujatě a snad i proto je tu možnost si film oblíbit. Nejsem z těch hnidopichů, co vše hned listují v encyklopediích, zda se filmaři přesně drželi předlohy a zda tam není o jeden tank méně. Proto to beru jako více či méně přikreslený obraz toho, co se během války stalo. ()

Reklama

Reklama