Tři mušketýři: Pomsta Milady de Winter

Pokračování, které s jemným nadhledem ukazuje ještě více intrik a ambicí se prosadit, což vede k větší a bezpáteřnější soutěživosti těch, kteří se hodlají pomstít za to, že ve svém předešlém úkolu neobstály. A tak je unášena a různě přesvědčováne ke zradě královny dvojice D'Artagnan (Gérard Barray) a Constance (Perrette Pradier). Zatímco Constance zůstává věrná svému D'Artagnanovi a přiznání je od ní získáno lstí velmi ambiciózním Rochefortem (dobrý Guy Delorme), tak D'Artagnan neváhá strávit krásné intimní chvíle ještě s ambicióznější milady de Winter (půvabná Myléne Demongeot), kdy se jeden snaží přechytračit toho druhého. Humor opět přináší D'Artagnanův sluha Planchet (dobrý Jean Carmet). Dále je tu samozřejmě trojice mušketýrů, bez kterých by D'Artagnan nezvládl nic, Athos (Georges Descriéres), Porthos (Bernard Woringer) a Aramis (Jacques Toja), samozřejmě démonický kardinál Richelieu (Daniel Sorano) a mladičká služka milady de Winter Ketty (Anne Tonietti), která se do milého D'Artagnana zamilovala. Nakonec po několika úmrtích a hrozbě nepřátelského útoku dochýzí k účelovému smíření mušketýrů a kardinála a zdá se, že ani D'Artagnanovi moc nevadí, že Constance zemřela. On o půvabné ženy nouzi rozhodně neměl. Zábavné a poučné především svými intrikami a úskoky. (18.12.2010)

"Ženy unášejí muže ze stejných důvodů, jako muži unášejí ženy." To mohu potvrdit, ale většina těch, které mne unesly, vypadala spíš jako zmačkaný Planchet než svůdná Mylady. D'Artagnan si však na svůj únos rozhodně nemohl stěžovat a mě při něm pobavil hladový Porthos, legendární skok do sena a samozřejmě věšení mnichů na zvony. To by mě asi bavilo.. (15.04.2018)

Podle mého názoru nejlépe zfilmovaná verze, sice taky není úplně přesně podle knižní předlohy, ale mušketýři nejvíce odpovídají mým představám, jaké jsem o nich při čtení románu měla a nechybí ani notná dívka romantiky a humoru. A i když si nepotrpím u mužů na kníry, tak tento d´Artangnan ani ostatní mušketýři by bez knírku nebyl úplní. (04.04.2013)

Druhý díl Tří mušketýrů uváděla Čt 2 s tím, že se jedná o nejslavnější verzi. Podle mě je slavnější kapánek víc ta z roku sedmdesát tři. Nicméně musím říct, že se mi i tato verze zobrazení nejslavnějších francouzských hrdinů líbí. Pět hvězd, ale nedám, protože na můj vkus přeci jen Gérard Barray až moc vypadal, jako by jel na marihuaně, mušketýři zase až příliš často vysedávali v hospodě a jeden z nich byl mírně řečeno při těle. Milady de Winter ovšem byla krásná a kardinál Richelieu charismatický záporák. Přeci jen mám ale pocit, že se filmaři snažili o co největší zkrácení a urychlení příběhu. (12.07.2021)

Po letech velké zklamání, ačkoliv v porovnání s pozdějšími zpracováními (především v režii made in U.S.A.) je tahle verze pořád nejlepší. Typově přesně vybraný Richelieu, uvěřitelná hlavní čyřka (škoda, že Gérardu Barrayovi nebylo o pár let míň, v tomto v případě pořád dávám přednost Michaelu Yorkovi). Ovšem Mylène Demongeot pro mě není uhrančivá Mylady, ale slabý klon Brigitte Bardot; navíc se kvalitou hereckého projevu blíží spíš představitelce Angeliky. Chápu záměr režiséra o pobavení, nicméně jedna z nejsilnějších scén v knize, která koketuje s gotickým románem - poprava Mylady - je ve filmu trestuhodně odbytá; nechápu, proč se musela odehrávat za denního světla, když už režisér úplně vypustil roli kata. A hudba? Darmo mluvit. Prostě - jak říkával můj tatínek - průměrná rytírna. A ne že by Dumas nešel udělat jinak; pro mě zůstává vrcholem Chéreauova Královna Margot. (13.11.2011)