Tři mušketýři: Pomsta Milady de Winter

Druhý díl klasického filmu přináší dramatické rozuzlení příběhu o královských mušketýrech, v němž je zlo nakonec po zásluze potrestáno, Rochefort i Milady de Winter umírají a d'Artagnan prožívá tragickou lásku k paní de Bonacieux, jako pravý hrdina ze všech nesnází prochází vítězně a bez jediného šrámu, přesně tak, jak jsme si to jako kluci přáli, dospělí mohli obdivovat krásné šermovačky i jiné souboje, film nepostrádal humor třeba právě v těch nejnapínavějších částech, vždy jej však budu spojovat především se svým dětstvím, hodnotit jej po více než padesáti letech je obtížné, třeba i nový dabing je slabou stránkou, za což ovšem tvůrci nemohou. Hvězdičku tak strhávám hlavně z toho důvodu, že proti prvnímu dílu tato část postrádá nějaký nosný děj a je už jen dohrou dílu předcházejícího. Snad by se měly oba díly promítat současně. (14.09.2014)

Po letech velké zklamání, ačkoliv v porovnání s pozdějšími zpracováními (především v režii made in U.S.A.) je tahle verze pořád nejlepší. Typově přesně vybraný Richelieu, uvěřitelná hlavní čyřka (škoda, že Gérardu Barrayovi nebylo o pár let míň, v tomto v případě pořád dávám přednost Michaelu Yorkovi). Ovšem Mylène Demongeot pro mě není uhrančivá Mylady, ale slabý klon Brigitte Bardot; navíc se kvalitou hereckého projevu blíží spíš představitelce Angeliky. Chápu záměr režiséra o pobavení, nicméně jedna z nejsilnějších scén v knize, která koketuje s gotickým románem - poprava Mylady - je ve filmu trestuhodně odbytá; nechápu, proč se musela odehrávat za denního světla, když už režisér úplně vypustil roli kata. A hudba? Darmo mluvit. Prostě - jak říkával můj tatínek - průměrná rytírna. A ne že by Dumas nešel udělat jinak; pro mě zůstává vrcholem Chéreauova Královna Margot. (13.11.2011)

Borderie umí udělat postavy placaté po svém. Hrdost Angeliky spočívá v tom, že píchá je s těmi, kteří nám jsou předkládáni jako sympaťáci a s mušketýry naložil podobně zlovolně. Ani románová předloha se nijak zvlášť nenimrá v psychologické drobnokresbě, je to dobrodružná literatura. Přesto však Dumas umisťuje do svého románu scény, z nichž povaha jednotlivých mušketýrů vystupuje, kupříkladu když je Dartaňán sbírá z hospod po výpravě do Anglie. +++++ Co nabízí Borderie? Dartaňána coby chlapíka, který hoří touhou až si v Paříži zapíchá kordíkem i pindíkem, směje se každému zabitému nepříteli. Smáčí ostošest - jazyk ve víně, kord v gardistech a šulína víme kde. Nebyl to v Dumasovi nezkušený mladíček, kterého Rochefort v prvním souboji na hlavu porazil, až mušketýři ho pořádně rozchlastali, Constance s ním uměla pěkně cvičit, Mylady ho sexem téměř ovládala a jíž se opravdu lekl, když se jej chystala zabít? Trochu ještě kluk, který se před de Trévillem nechoval stylem "a tak mě vemte k vám, néé?" nýbrž s opravdovou uctivostí? Hoch, co sice pro zabité gardisty netruchlil, ale dovedl jim projevit úctu namísto toho, aby se pitomě hihňal nad jejich smrtí? Netrvám na tom, že Borderie má otrocky kopírovat předlohu, ale v tomto případě by to jistě bylo lepší. +++++ Porthos jako vesnický balík, Athos mírně zahořklý mlčoch a Aramis coby chlapík, jenž rejděním v ženských klínech získává info, sice do určité míry odrážejí, z čeho vzešli, jde však jen o drobné odchylky od stejnostejnosti. Constance se ani nezalekne své touhy podlehnout tomu odvážnému mladíkovi, Rošfór je ubožák, Bonacieux neumí žárlit, Rišelyjé má alespoň ten rozměr muže, jemuž leží na srdci blaho státu. +++++ Mám pocit, že oba filmy byly natočeny jen za účelem zapamatování ústředního hudebního motivu, jenž záhy vleze na nerv a nutnosti naštípat dříví na zimu. Tolik zničeného nábytku! Nene, já prostě těm zrůdám mušketýrským, které se ničeho nebojí, protože jim nikdy žádné nebezpečí nehrozí, nemohu dát dobré hodnocení. To film o gardistovi, který se má utkat s těmi monstrózními nadlidmi, co zabíjejí lidi po desítkách denně, by byl jistě zajímavější, než tahle odporná rozjuchanost. +++++ Musím nicméně uznat, že v porovnání se strašlivým prvním dílem je tento zajímavější, neboť mušketýři jsou občas přemoženi, občas jim něco nevyjde a zdejší scény odposlouchávání otvory v interiérech jsou poněkud temnější a hrozivější. Přesto... Silné **. (21.03.2013)

Druhá část slavného Dumasova románu,která přímo navazuje na mušketýrský film s podtitulem"Královniny přívěsky".Pokud by divák něco z předchozího filmu pozapoměl,dočká se tu i rekapitulace(podle mě trochu zbytečně).Jinak se film nese ve stejném duchu,jako díl první-je francouzsky šaramantní,romantický a dobrodružný.Výprava je tady z pochopitelného důvodu trochu rozsáhlejší a kamera je oproti prvnímu filmu více dobrodružná.Nechybí tu opět humor a správná Dumasova nadsázka,stejně jako (opět) skvělí herci.Jen mi v tomhle filmu připadal Gérard Barray na d'Artagnana nějak starší,což mi v prvním filmu tolik nepřišlo.Je tu opravdu hodně pletich a úskoků(kdepak to asi politici odkoukali?),takže je děj jaksepatří zamotaný a napínavý(i když je notoricky známý).Režisér už se nedrží tolik předlohy,jako v prvním filmu a například scéna popravy Mylady de Winter je opravdu odfláknutá a vypadá,jakoby tam byla dána "aby se neřeklo".Taky je film opravdu místy hodně upovídaný.Už v prvním filmu to bylo patrné,ale dalo se to vydržet.Tady je to ovšem místy opravdu do očí bijící,jakoby měl být divák především poučen o historii a známých historických postavách.Je to trochu škoda,protože to chvílemi vypadá,jakoby tvůrcům docházel dech.Naštěstí toho hodně zachraňuje herecký tým,humor,nadhled a správné francouzské dobrodružsrví.Takže jsem s hodnocením trochu váhal a vzhledem k prvnímu filmu,je tenhle na pomyslné filmové stupnici malinko níže,takže dávám historických 70% a pokud to beru s filmem prvním jako celek,pořád jde o jednu z nejvěrnějších filmových podob Dumasova románu.P.S.A fakt mi chybělo pořádné d'Artagnanovo truchlení po Constance! (05.12.2011)

Druhý díl vystrojeného, vyparáděného, vyšňorovaného historického románu o krásném, usměvavém a takřka neporazitelném D’Artagnanovi, který vyhrál 17 soubojů a svedl tři ženy, z nichž jedna byla urozená. Za to se také dočká jmenování královským mušketýrem. Milady de Winters a kardinál Richelieu jsou uraženi, protože královnina čest byla na poslední chvíli zachráněna. A tak se rozhodnou pomstít. D’Artagnan se stal oficiálně milencem Constance Bonacieux a nyní dostal další delikátní úkol: poslat královně dopis od vévody z Buckinghamu. Z jejich mileneckého vztahu není nadšený právoplatný manžel Constance, který začne donášet hraběti Rochefortovi. Vévoda má v úmyslu vylodit se v La Rochelle, kde vládnou protestanti, a připojit je k Anglii. Na obzoru je tedy válka Anglie s Francií. Kardinál si přeje za každou cenu znát obsah tohoto dopisu, a tak nechá unést a uvěznit Constance, o což se postará jeho věrný a horlivý služebník hrabě z Rochefortu. Constance je tedy zavřená v klášteře a má být mučena, aby prozradila, kde je dopis a co v něm je. Milady se mezitím ujme D’Artagnana a svede jej pomocí své blonďaté ženské krásy, a on toho využije, aby z ní dostal informace o tom, kde je Constance zavřená. Během jejich miliskování D’Artangnan zjistí, že Milady je bývalá prostitutka, jelikož má na rameni vytetovaný cejch. Mušketýři svého čtvrtého kamaráda osvobodí s pomocí vozu naloženého slámou, všichni společně osvobodí Constance, ale šťastný konec se nekoná. Bude prolita krev, budou umírat krásné ženy, a ještě bude odhaleno jedno skandální tajemství ohledně Athose a Milady. Velice hodnotný estetický zážitek, sympatické a krásné postavy, především věčně hladový Porthos, který byl vždy protivný, když se místo oběda muselo vyrazit na výpravu. Také mi připadá, že Alexander Dumas st. neměl moc rád církev a její boží služebníky, viz scéna s mnichy pověšenými na kostelních zvonech. (16.07.2024)