Chléb, láska a žárlivost

Posun od vesnické idyly ke commedii dell´arte je tak výrazný, že autoři raději dali na záčátek ospravedlňující titulek vymezující hranice mezi filmem a realitou. Sicův strážmistr dostal prostor pro svoji výřečnost (předobraz Dottore - výřečný a požitkářský), Výtržnice nejen zpívá, ale i tančí (předobraz Kolombína) a Stelluti přpomíná Innamorati (zamilovaný se po různých peripetiích a trápeních dostane ke své milé). (31.05.2010)

Italský víkend, část druhá. Ve všech ohledech dost podobné jako první díl, je znát, že se zřejmě natáčelo najednou anebo bez prodlev. Rozdíl v mém hodnocení je dán jen tím, že "Žárlivost" je o dost vtipnější než "Fantazie", především díky přítomnosti Annarellina syna Ottavia, se kterým si strážmistr Carotenuto vyměňuje šťouchance. Činí tak hlavně za zády matky, před kterou na oko hraje roli hodného strýčka, pardon, tatínka, co je radostí bez sebe, že možná vyžení takového rošťáka. Že by se i tady pro volyňskou trilogii "Trošku" inspirovali? Příště prosím bez smutných zvířecích epizodek! (26.10.2013)

Pane, amore e gelosia je druhy film, ktory reziserovi Luigi Comencinimu zabezpecil slavua uznanie. Opat palti to, co som vypisal u Pane Amore e Fantasia, od dialogov som sa nevedel odtrhnut, exteriery ..... ako dobre pise dopitak, je to este zabavnejsie ako Pane, Amore e fantasia. Hm, co sa tyka inspiracie pre znamu juhocesku trilogiu - je zname, ze Troskov vzor bol taliansky reziser Luchino Visconti ..... ked tak nad tym /inspiracia pre juhocesku Trilogiu Slunce, Seno ..../ rozmyslam, mozno za aj jo - Cesko a Slovensko maju porovnavaciu bazu Europu, ze jo : 100 % (03.11.2020)

Víte ... pamatovala jsem si ji - "Výtržnici", kterak jede malebnou kamenitou krajinou na svém oslíku. Nic víc z jejího příběhu mi v paměti nezůstalo. Pravda - když to tak počítám, od našeho seznámení uběhlo už stěží uvěřitelných 40 let ... ne-li více. Nicméně tady a teď se ke mně vrátila - to aby se mi připomněla ... aby se s vrozenou zvědavostí nenápadně a trochu koketně pozeptala, zdali jí to sluší tak jako tehdy - i když má na sobě jen prostý a chatrný šat. Což o to - co se jí samotné dotýká, nezestárla ani o jednu jedinou vteřinu: Zůstala pěkná a svěží a prostořeká a nevinná ... její půvab má zvláštní kouzlo, nezávislé na čemkoli pozemském a reálném - snad kromě lásky. Se zápletkou je to ovšem o něco horší: Není tak důvtipná ani tak osobitá, aby se dokázala oprostit od okovů času. Snad že je trochu afektovaná ... snad že některé její nápady (jakkoli neotřelé a zábavné) zůstávají jaksi nedotažené - nevyuživé scénářem ani režií postávají bezradně a trochu rozpačitě někde v půli své cesty, aniž by dostaly příležitost dokázat divákovi i sobě, co v nich je. Neboť jsou bez uvážení střídány nápady novějšíma, které se zdají být lepší a mladistvější a originálnější a přitažlivější ... alespoň zpočátku, nežli se střetnou s realitou filmového průmyslu a dostihne je osud jejich předchůdců. A tak jsem ve výsledku trochu na rozpacích ... 3,5* (18.11.2021)

"Lolobridgidovská" část této plnokrevné trilogie vznikající mimo okruh postupně se rychle vyhraňujícího neorealismu přináší barvitý, plnokrevný italského života tehdejší doby. Dýchá na nás XIX. století v italském vyvedení, v mnoha ohledech velmi blízké PANTÁTOVI BEZOUŠKOVI, NAŠIM FURIANTŮM, humorem, který jehož shovívavá něha přes některé náznaky satiry více hladí než bičuje a trestá nemilosrdností. Půvabná Lollobrigida, operetně ale i opravdově mužský strážmistr stejně tak jako jeho hubatá a neudolatelná Caramella, jakýsi Sancho Pansa v ženském vydání, jsou kořením, které nejen dochucuje, ale i dále staví a rozvíjí původní autorský záměr. Divácky vděčná veselohra s řadu komediálních přesahů shovívavě provází nenapravitelného sukničkáře i do našich dnů a svým divákům dává zakoušet neméě tolik radosti a uvolnění jako jejich předkům před více než padesáti lety. (06.04.2008)