Wood Job!

Moj prvy film od Sinobu Jaguciho a hned kvalitna podivana. Hirano Juki namiesto VS siel do lesa pracovat s drevom a motat sa okolo tazby dreva. Nasledne sa vacsina pribehu toci okolo tazby dreva. Dalsi dokaz, preco sa vyhybam cinsko - hongkongskej kinematografii, ale toto je jeden z filmov, preco mylujem japonske filmy. Sinobu Jaguci sa u mna predviedol, to jo : 77 % (23.02.2016)

Potencialne to mohol byt neskutocne prijemny pohodovy film o tom ako je zivot na dedine tak nejak lepsi a pohodovejsi ako v meste. Ale cele to zhatil nevyrazny, necharizmaticky a miestami otravny hlavny hrdina. Co je dost velky problem, kedze z jeho pohladu zazivame vsetky tie drobne epizodky. Dokonca som mu ani neprial, aby zbalil tu peknu zensku. S takym volom to bude mat dost tazke. Pritom ostatne postavy su skvele. Hlavne postava drsneho instruktora. Takze vo vysledku je to len slusna jednohubka, ktora nenaplnila svoj velky potencial. 6/10. (14.01.2015)

Příjemné nahlédnutí na bohatou kulturu a poetiku lesnictví, která se bohužel mísila s otravným a afektovaným projevem návštěvníka z velkoměsta. Mé dojmy jsou tedy krajně rozporuplné. Sledovat dvě hodiny nesympatického, neschopného a hlučného čuráka v nádherných lesích - to nebylo nic pro moje filmově rozmlsané oči a uši. Tohle byl afektovaný extrém i na poměry japonských filmů. Na poměry japonských filmů, byl tento snímek i přespříliš jednoduchý. Každopádně hezké záběry k vidění jsou, moc rád jsem se pokochal doposud mi neznámými tradicemi a na lesy se hezky kouká, když zrovna není poblíž ten otravný čurák. Tato kombinace mi opravdu krajně nesedla. (19.12.2019)

„POJĎTE SE MNOU PRACOVAT DO LESŮ!…“ /// Nevím jak vy, ale já teda moc zkušeností s japonskejma komediema nemám. Hrátky s peklem jsou asi jediný, který měli bejt vtipný jako komedie. Jinak se většinou jedná vo ten druh humoru, u kterýho si připadám spíš jako úchyl. Ani tahle žlutá Cesta z města do Babovřesk (hoď sem vodkaz… seš měkej, co?) vlastně není úplně normální. Júki je jouda, co les neviděl ani na vobrázku, ale lásce neporučíš, takže maže za holkou z letáku. Chová se jako idiot, ale vono si to buduje takovej ten japonskej smysl pro humor… no, ještě že všechno kolem je krásně zelený! Vesnička plná různejch lidí, chybí jen stará Škopková. Důležitá je hlavně práce v lese a vztah, k… ke všemu. Je z toho cejtit vůně dřeva, při šplhání po stromech mám závrať (sem ti říkal, ať nečumíš dolů!) a romantika z toho necáká po hollywůdsky, ale jen tak podpráhově a snad i mile. Část filmu zabere jakejsi svátek bohů stromů, hory, a všeho možnýho, takže mrkneme i na místní folklór. To v těch gore kravinách nenajdete! Júki je stejnej kokot jako na začátku, ale se všema se už sblížil, takže to jeho roční dobrodružství nemůže dopadnou jinak, než že … No, zas taková bomba to není. Ale jestli mám volit místo pro život v Japonsku, volím si vesnici! Klidně i tu dřevařskou firmu pana Nakamury. Páč kdo jednou přivoněl… (k lesu, ty vole!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Kamusari Nana Nichijo“, kterou v roce 2009 napsal Šion Miura, číst nebudu. 2.) Zjistím, že i v Japonsku maj lesy. 3.) Thx za titule ,,Belete“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (12.02.2015)

Oddechový film, který nejen pobaví, ale pochlubí se krásnými záběry na japonský venkov, který ovšem není ten typicky známý – není totiž plný rýžových políček, ale vysokých stromů. Bavilo mě to, obešlo se bez patetických keců, herecké výkony byly na výbornou (obzvláště Sometani, ten kluk je tak obyčejný, až je radost na něj pohledět a užívat si, že umí hrát). Jak tomu u Japonců většinou bývá zvykem, nejedná se čistě o komedii, ale v příběhu je divákovi nastíněn i život na japonské vesnici, tradice i stále odlišné myšlení od lidí ve městě a hodnoty. Jak se říká: má to přesah. Film na mě působil krásně uceleným dojmem, kdy divák opravdu vidí tu změnu v Hiranovi (nemluvě o tom, že tuto změnu velmi dobře vyjádřil i způsob snímání kamery). Pěkný film o šíleně pyšném princi. Silné 4*. Titulky. (31.12.2014)