Pornografický vztah

To, čo človeka od prvého momentu vcucne do filmu je sympatická civilnosť, tá bublinková ľahkosť "francúzskeho" šarmu a v neposlednom rade spôsob, akým sa nám tvorcovia rozhodli porozprávať svoju story. Sám som bol chvíľami príjemne rozochvený očakávaniami a istou "hrdlozvierajúcou" trémou, ktorá človeka sprevádza povedzme pri stretnutiach, od ktorých si čosi sľubujeme. Na to, že "pornografický" vzťah zrejme neprerastie do vzťahu mileneckého /hoci v ňom obaja protagonisti v istej chvíli stáli aspoň jednou nohou/ sme boli upozornení jednou zdanlivo "bočnou" epizódou /dúfam že nespoilerujem: starec a jeho rezignovaná manželka v nemocnici + symbolicky zdedená obrúčka/. Pri záverečných titulkoch som možno chcel počuť trochu viac odpovedí na zvedavé otázky. Ale potom by už z toho bol celkom iný film a tá jeho "šampanská" ľahkosť by sa možno zmenila na kocovinu po nejakom dunivom destiláte. To je ten rozdiel medzi ľahkosťou a ťažobou bytia/pitia... (13.07.2007)

Hned ze startu jsem se udivil, jak žena objednala hotel, aniž by viděla toho chlápka, se kterým měla schůzku... tohle mi přišlo bizardní... myslel jsem si, že je to nějaká šlapka, protože její chování o tom vypovídalo... občas jsem nebyl v některých situacích a scénách spokojen, proto bych tento film hodnotil jako průměrný... (22.07.2012)

Pornografický vztah se pro mě stal jedním z nejvíce romantických antiromantických filmů. Myslím, že nejde o ni ani o něj, ale jde o bezejmenné ženy a muže, kteří k sobě neustále hledají cestu - skrze sex? Dějová linka zůstala potlačena, aby o to víc vynikli ti dva (a s nimi i ten starý pár). Ač se tu nevyskytují explicitně zobrazené pohlavní (či jiné) styky, je film plný intimity, náznaků, tajemna a nejistoty, jak to vlastně celé nakonec dopadne - jako to bývá ve vztahu dvou lidí. Poslední rozhovor mě naprosto dostal do kolen, neb přece každý víme, co ten druhý přesně chce a potřebuje. (11.04.2014)

Něco mi tu vadilo, ale co? Už vim, nic se v celym filmu nestalo. Dal by se popsat jednou větou: Ona se na něj usměje, on se zeptá jestli půjdou do hotelu, zavřou se dveře od hotelového pokoje, otevřou se dveře od pokoje, na ulici se rozloučí a domluví na příští týden. Jestli v tom bylo něco hlubšího tak jsem to nepochopila. Citově mě to nijak neoslovilo. Snad jen ten trochu nahořklý závěr, kde si člověk uvědomí jak neodstatečná nebo nepochopená komunikace může vést tak daleko, že dva lidi, kteří se upřímě mají rádi, si úplně zmizí ze života. Tři hvězdy za to jak mě z toho zamrazilo. (06.03.2011)

Moc MILÉ PŘEKVAPENÍ (půl hvězdičky si ještě přidejte). Nemám rád přeslazené romantické cajdáky, kde si nakonec oba padnou do náručí za zvuků slzopudné melodie a nastupujících titulků. To Vám zde ovšem nehrozí, stejně jako odvážné erotické scény. Jde o minimalistické dílko ve všech ohledech. Délkou, úspornými, jednoduchými způsoby vyjadřování, důrazem na detaily. Jemné náznaky, mimika tváře. Nečekejte nějaké vizuální nebo zvukové rozptylování. Vše ustupuje do pozadí. Film koncentruje Vaši pozornost na verbální a ještě více na mimoverbální KOMUNIKACI. Výkon obou představitelů je vyrovnaný a oba mi ve svých rolích seděli. Závěr je sice smutný (žel, i odhadnutelný), ale je to myslím lepší a dává to smysl. Shrnuto: Film, který nedojímá prvoplánově – záleží na každém z nás, co si z něj odneseme. Ukazuje nám, jaké brýle mámení nosíme a jak moc potřebujeme korigovat své názory KOMUNIKACÍ s druhými. (27.04.2004)