Stepující stonožka

Několik vynikajících gagů dělá ze Stonožky nadprůměrnou komedii i na poměry francouzských válečných komedií a nebál bych se je porovnat například s trilogií Roty. A nic na tom nemění fakt, že ke konci dochází dech a vývoj příběhu se opakuje v několika periodách, protože vtip jednoduše a vydařeně hraje prim. (08.03.2016)

V pozadí Velkého flámu a Sedmé roty je Stepující stonožka takovou tou třetí francouzskou komedií, která využívá 2. světové války k zesměšnění Němců. Je to jednoduchý příběh o třech Francouzích, kteří se rozhodnou zachránit vzácnou sochu Venuše. Příběh je skvělý, s tou srandou už je to přesto trošku chudší. Čím ovšem stonožka zaujme, tak to je ta dodávka se dvěma popelnicema na dřevěné uhlí a spoustou krásných ženských v rajcovních retro šatičkách. Ať už ty vintage čubky v bordelu, tak především ta blonďatá Němka (Katia Tchenko, tou dobou 30 let) na konci filmu s rozvalenýma kozama. [1713. hodnocení, 81. komentář, 72%] (14.08.2019)

Další z komedií o francouzských (ne)odbojářích. Tentokrát je však vtipu poskrovnu a celé je to takové línější a nucené. Naivita a bezelstnost hrdinů filmu je sice sympatická, ale veškeré situace, které mají být vtipné, jsou spíše křečovité a vyzní do ztracena. U nás se o něco podobného pokusili Miloň Čepelka s Jiřím Šebánkem ve filmu Stůj nebo se netrefím a musím říci, že jejich film byl o poznání svižnější, byť kvalit francouzských majstrštyků taky nedosahuje. Kdyby se to autoři rozhodli natočit jako akční film s komediálními prvky, možná by to dopadlo lépe. (05.02.2017)

Při tom množství dobrých až skvělých komedií, které natočil, měl zkrátka i Jean Girault nárok na několik slabších kousků. Tohle je jeden z nich. Stepující stonožka je vlastně mix Sedmé roty, Velkého flámu a Bažantů, který ale zábavnosti kteréhokoliv z těch filmů bohužel nedosahuje. Sliboval jsem si od ní víc - třeba využití onoho titulního hesla mohlo být větší, čekal jsem, že se dozvíme, k čemu sloužilo. A ono ne. Nejvíce mě tak potěšil Michel Galabru (který dnes bohužel zemřel) v malé, ale zábavné roli: "Pánové ze štábu byli tak laskavi a rekvírovali mi včera večer moje sídlo." (04.01.2016)

Komedie, kterou bych označil jako kvalitní. Není výjimečná, ale některé repliky se vám opravdu zaseknou pod kůži, jako ten při příjezdu hlavních hrdinů s partyzánem na nádvoří zámku strýčka jednoho z nich, které je ovšem obsazeno německým oddílem: "Klid, to se zvládne, usmívejte se," nabádá jeden z trojice hrdinů, na což partyzán reaguje: "Jo, fajn, usmívejte se. Falešný doklady a v kufru dva samopaly!" Velice hezká byla epizodka právě onoho strýčka v podání Michela Galabrua. A tohle je právě jeden z případů, ve kterém bych nechal historická data plavat stranou, nakonec tvůrci filmu to dali najevo i tím, že skutečné historické postavy jsou znázorněny jen stíny. (29.06.2008)