Sedmá rota za úplňku

Snímek Sedmá rota za úplňku z roku 1977 jsem viděl poprvé někdy v televizi za socialismu, neboť tehdejší zřízení nemělo problém vysílat francouzské filmy. Když se tenkrát vysílaly v pátek nebo sobotu večer, pamatuji si jak jsem na ně těšil a Belmondo, Delon, Funés a další byli moji oblíbení hrdinové. Také tři filmy s dobrodružstvím sedmé roty za druhé světové války ve Francii okamžitě patřilo do mého TOP výběru tehdejší doby. Pochopitelně jsem si z děje této skvělé válečné komedie moc nepamatoval a tak jsem si jej okolo roku 2008 koupil na DVD. Brzy jsme se doma na film opět podívali a opět jsem byl s úrovní velice spokojen, byť mne trochu překvapila jeho krátká 80 minutová stopáž. Nicméně alespoň děj svižně odsýpal a neměl takřka žádné hluchá místa. Uplynulo deset let a tak jsem se rozhodl podívat se třetí akci sedmé roty ještě potřetí, zejména abych napsal zasvěcený komentář a také případně změnil své hodnocení filmu, v němž opět hrála hlavní roli trojice Chaudard (Pierre Mondy), Pitivier (Jean Lefebvre) a Tassin (Henri Guybet). Bývalí spojaři ve francouzské armádě byli po obsazení části Francie německou armádou propuštěni do civilu, přičemž Chaudard pracoval se svou manželkou Suzanne (Patricia Karim) ve vlastním skromném železářství. Aniž by to bývalý voják tušil, jeho žena spolupracovala s francouzským odbojem, se kterým táhl za jeden provaz také její bratr Gorgeton, jehož si střihl Gérard Jugnot. Oba ukryli ve sklepě pod železářstvím jednoho dne odbojářského velitele Gillese (Gérard Hérold) a to zrovna v době, kdy sem přijeli na návštěvu na pár dní Pitivier a Tassin. Setkání náležitě oslavili a to včetně francouzského chytače odbojářů Lamberta (André Pousse), který spolupracoval s místní posádkou gestapa, kterého sem Chaudard pozval. Dobře to dopadlo a druhý den se trojice přátel, že se vydají na místo, kde jejich velitel trávil část mládí, což byla louka v lese nad městečkem. Když viděli, kolik se tam pohybuje zajíců, rozhodli se sem v noci vrátit a trochu snížit jejich stavy pomocí nakladených pastí. Avšak pro loviště si vybrali louku, kde mělo po signálu baterkou přistát britské letadlo a ke všemu byla louka obklíčena gestapem, které o této akci dobře vědělo. Nebyla by to však komedie, kdyby stejná náhoda, která je na místo zavedla nedopustila, aby se trojice z obklíčení dostala. Navíc pomocí letadla zničili nákladní německý vůz a zabili pár vojáků, nicméně totožnost nechtěných hrdinů byla rychle odhalena. Museli se tak dát na útěk, během něhož zažili mnoho úsměvných dobrodružství, třeba když se ukryli v kostele, kde se setkali se skutečnými anglickými piloty, za něž se poté vydávali. Díky tomu totálně popletli převaděče Alberta (Jean Carmet), kterému dlouho trvalo, než si dal pět a pět dohromady. Mezitím se ve Francii stala trojice národními hrdiny a samotného Chaudarda všichni včetně gestapa a Lamberta považovali za velitele podzemního hnutí odporu s názvem Atilla. Další odvážné akce na sebe dlouho nenechaly čekat, protože jak jsem už psal, děj poměrně slušně odsýpal a byl zábavný až do konce, kdy se odehrála úžasná akce na moři. Tehdy trojice přivlekla do přístavu miny a vyhodila německou loď do vzduchu a poté odpluli do Anglie, čímž se třídílná série o akcích sedmé roty uzavřela. Všechny díly mne docela bavily a rozhodně tyto díla patří mezi lepší ve francouzské produkci, která si tak ráda dělala legraci z německé armády. Suma sumárum, Sedmá rota za úplňku ode mne po právu získala čtyři hvězdy za úplňku ****. (12.07.2019) (méně) (více)