Pink.Panther

Film osciluje mezi humorem a vážnější reflexí, ale nedokáže plně naplnit svůj potenciál. Konečný produkt je stylisticky nejednotný. Herecké obsazení a několik světlých momentů činí film sledovatelným, ale v jádru je to spíše další romantická komedie s lehce modernizovaným konceptem. Pokud by Westfeldt více riskovala a nebála se plně ponořit do světa absurdity moderního rodičovství, mohl být film více než jen akceptovatelným, ale lehce zapomenutelným zážitkem. Možná by bylo jednodušší, kdyby si hlavní postavy pořídily psa místo dítěte. Méně starostí a více času na romantiku!

Mám dojem, že autora nudí téma GPA, které mu nesedí, je příliš jednoduché, příliš realistické, příliš obyčejné, jako by se celý štáb jednoduše ztratil v belgických uličkách a film natočili jen proto, že se báli, že jim dojde bageta. Trvá sotva hodinu a půl a k nudě není daleko. Kromě toho se „La Petite“ zabývá mnoha společenskými nebo hlubokými tématy, ale nakonec se jich pouze dotýká, takže je vše povrchní a je důvod se ptát - nachází filmař správný odstup mezi komedií a melodramatem, aby mohl vyprávět moderní příběh transgresivního zrození? Guillaume Nicloux ze současného společenského tématu kreslí předvídatelný a konvenční film v uplakaném rodinném dramatu, který se snaží překročit televizní estetiku, i tak občas působí spíše jako telenovela na steroidech. 30%

Klasická detektivka, která perfektně zapadá do francouzské kinematografie sedmdesátých let. Nad rámec běžné krimi se děj posune do konfrontace s justicí aby následně došel k paradoxním závěrům. Jeden z takových těch francouzských nenápadných klenotů, který nás nechce ničím ohromovat, jen nenápadně zatahá za rukáv.

"Jednoznačné doporučení! Tohle je film, který svým napětím a tísnivou atmosférou umí diváka doslova přikovat k obrazovce. Režisér dokázal vytvořit bombastický pocit napětí, který nás provází od prvního záběru až po závěrečné titulky. Když se kousnete do rtu, neucítíte bolest, tak budete ponořeni v ději. Film těží z vynikajících hereckých výkonů, které zvládají udržet toto napětí i ve chvílích, kdy se zdánlivě nic neděje. Scénář je chytrý a neustále nutí diváka pochybovat, co je pravda a co jen iluze. Pokud hledáte film, který vám nedovolí vydechnout, Hodina nejistoty by rozhodně neměla uniknout vaší pozornosti." - Nějak takto bych si přál recenzovat film s Naomi Watts. Bohužel to není při sebelepší vůli možné. Ve skutečnosti se totiž jedná o pouhý orientační běh lesem prošpikovaný neustálým mobilováním. A to platí doslovně. Smůla.

Godardovská variace Bizetovy opery. Ovšem hudba ve filmu je Beethoven, nikoliv Bizet! :) Jde o film, který je protkán režisérovým cynickým humorem s notnou dávkou sebeironie - Godard si tu zahrál karikaturu sebe sama (v jedné sekvenci sděluje, že se svými přáteli také točí filmy). ___Skromná ale precizní mizanscéna, výborná práce se světlem nikoho nepřekvapí - tak snad Godard s ghettoblasterem či samotné angažování Detmers s pár decentně netaktními záběry jako další ostrakizace mainstreamové popkultury? Ale to přece všichni víme, že Maruška ji má "hairy". 90%

Michael Haneke přináší rodinný inventář, který divákovi drží zrcadlo před nosem sice realistickým způsobem, ale ve výpovědích film nedovede najít uspokojivé závěry. Vlastně nastává otázka zdali je autor vůbec schopen reflektovat tuto dobu a pochopit realitu. Pozérský punc náročnosti, na který pokud divák nenaskočí, zůstane prázdno.

Ženy hovoří, film se utápí ve tmě, divák se nudí, někde zpovzdálí od sousedů kvičí pokáč. Cinefilní noční můra.

Stalking à la Haneke aplikovaný na individuální osud, ale mířící na francouzskou historii je v zásadě staromódní příběh o morálce, jehož poselstvím je, že špatné skutky nikdy nezůstanou nepotrestány. Pomalé a staticky natočeno, nicméně vývoj důsledků staré viny vede k očekávání dalšího děje . V kontrastu k tomu je nezávěr a nejednoznačnost narativu až frustrující.

No jo, dobytek, vždy jsem říkal, že dobytek je problém. Vědci zjistili, že malé množství mořských řas přidávané do krmiva hovězího dobytka může snížit emise metanu až o 82 %. No pokud tady nechceme zažívat vedra, tak hrachovou kaší a čočkou bych to rozhodně nekrmil. Dokument mohl být pojat důsledněji a komplexněji. Točit se na metanu za oháňkou vola celou stopáž brzy začne zavánět zaujatostí.____Ostatně ekologický problém nejsou jen skleníkové plyny. Plastového odpadu je také hodně. Ale i tento problém už řeší v EU. To jeden student filosofické fakulty oděn jen v tanga sestávající ze dvou zlatých šňůrek a kousku růžového textilu tančil v objetí se svým přitelem na alegorickém voze, který projížděl Berlínem vrámci průvodu sexuálních menšin. A už tehdy šeptal do ouška svému příteli, že s těmi plasty se musí něco dělat. O pár let později už jako poslanec evropského parlamentu se zasloužil o to, že plastové láhve musí mít svá víčka pevně přidělány. A tak nyní můžeme nacházet plastové láhve ležet v příkopech vždy s víčky a ne tu víčko a tam láhev a moře vyplaví kompletní láhve a i v městských parcích se povalují plasty tak nějak úhledněji a více pohromadě. A když se milého poslance-zlepšovatele zeptal dotěrný novinář na jeho sexuální orientaci, tento bezelstně odpověděl: „Je n'ai commencé à me sentir comme un pédé que lorsque je suis devenu politicien" v překladu tedy: jako buzerant jsem se začal cítit až když jsem se stal politikem.____Prostě je toho tak nějak moc a čeho je moc toho je příliš a čeho by mělo být víc - je málo a zas čeho by mělo být málo je hodně. Je moc myší, hrabošů polních, tedˇ ten dobytek, že... a je zas málo včel, Pand velkých a Sýčků obecných. No nechci sýčkovat, ale možná je čas si připustit mé základní enviromentální podezření, a totiž to, že se přemnožili lidé....

I když dle názvu to připomínalo jen další sandlerovku - rodinnou komedii pro všechny, překvapivě je to netradiční psychologické drama, výborně zahrané i zrežírované.