Kingsajz

Na mě občas až moc velký úlet, ale pobavil jsem se dost, to zase jo. Určitě bych vyzdvihnul parádního Jerzyho Stuhra, který je snad ještě lepší než v Sexmisi. Triky jsou dokonalé a i na dnešní dobu velmi působivé. Ale nejvíc mě dostala hudba(samozřejmě orchestrální, ne ty polský 80´s hrůzy), ale pochybuju, že by se dal někde zrovna takový soundtrack sehnat. (20.11.2005)

Když jsem snímek viděl poprvé na podzim roku 2010, byl jsem (možná až zbytečně ovlivněn kvalitami Sexmise) i přes vesměs kladné hodnocení docela kritický, ať už třeba k představiteli titulní role, či k soundtracku, jehož titulní píseň mi zněla jak "Diskžokej" od Ivety Bartošové. Reprízy s odstupem času (po šesti, resp. po deseti letech) však tyto výtky zahnaly. O to více se pak tedy lze kochat neomezenou invencí tvůrců (např. úroveň triků s tuzemskou stopou) a obdivem, jak opětovně tým kolem Machulského dokázal vměstnat na tu dobu velmi odvážný společensko-politický podtext. Stejně jako na úroveň humoru, která i přes některá prostředí vůbec není pokleslá - což má snímek podobné se Sexmisí, která také přesně ví, kde je tenká hranice mezi vkusem a nevkusem. Se znalostí režisérova díla, kterou jsem napoprvé neměl, vynikne i vtipný odkaz na Vabank (aneb "z nepřátel spojenci"), plus jsem s opakováním získal slabost pro tu část dějové linie, kdy se Olo a Ala postupně dají dohromady - aneb stejně jako v životě není nad krásné přátelství... V kategorii čtyřhvězdičkových byla Kingsajzu až škoda. 90% (07.11.2010)

Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě .. chtělo by se napsat, jenže chyba lávky. V Kingsajzu se naopak trpaslíci touží oprostit od své malosti a nejspíš i konečně zasunout, protože vy jste snad někdy viděli trpaslici? Já taky ne, takže jejich potřeby moc dobře chápu a schvaluju, jen je potřeba počítat s odporem (a pokud to budu brát i jako alegorii socialistického Polska roku 1987 tak i odborem - Solidaritou) .. (19.08.2013)

Zábavnost filmu částečně odvanula uplynulá léta, ale jako metafora totalitního režimu je jasně čitelný dodnes. Jak něco takového tehdy mohlo projít? Každopádně scéna, kdy hlavní hrdina v trpasličí velikosti šplhá po těle krásné nahé hrdinky, se mi vryla do paměti už jako děcku a moc se mi líbí i dnes... :o) (14.11.2006)

Bláznivina první třídy, kterou jsem poprvé viděl coby nerozumné malé děcko a z které jsem si pamatoval jedinou scénu - když Olgierd Jedlina přijde v Šuflandii do restaurace a vidí, jak si jeden host objedná k obědu mouchu... A pak mi skoro dvacet let trvalo, než jsem zjistil, co to vlastně bylo za film... Teď jsem to konečně zjistil, znovu jsem se nechal pobavit krásně praštěným příběhem o trpaslících a kingsajzu a navíc již poučen věkem jsem si vychutnal efektní reflexi totalitární společnosti, v jejímž čele je bezesporu vynikající Jerzy Stuhr. Jelikož režisérem tohoto snímku je Juliusz Machulski, přímo se nabízí srovnání se Sexmisí, a to je myslím ten hlavní kámen úrazu... Kingsajz je oproti tomuto filmu místy až moc překombinovaný a trpí některými nedůslednostmi... to by se možná dalo přehlédnout, vždyť je to crazy komedie...co mi však šlo neskutečným způsobem na nervy, byla ta příšerná muzika, která film doprovázela už od úvodních titulků... Už jen kvůli tomu nemůžu dát víc než 3* (07.10.2007)