Čekist

Tak v prvom rade obrovska vdaka ludom ako Wacoslav1 a Manonfire, ktorych profily som si nahodou prechadzal a nasiel som, ze hodnotili tento rusky film. Fuckt sa oplati obcas poprezerat profily uzivatelov. Reziser Rogozkyn mi sice nic nehovori /poznam z Ruska Tarkovskeho, Michalkovova, Popogrebskeho, Ejzenstajna a prorezimnych Bondarcuka s Ozerovovom/, no ale tento rejza mi teda fakt nic nehovori. Takze moj prvy film s nim, a to dost schematicky film. Ide to vo vychodenych kolajach - vrazdy v podzemi - rokovanie - vrazdy -rokovanie -vrazdy .... Vrazdy som si neuzival, nebavia ma a zijem moralnym zivotom a rokovania boli tiez suchoparne : meno XY : razstrelit, meno XY razstrelit a stale v tom istom duchu. Dejova linia prakticky nejestvuje, a to, ze sa diali masakre za cias ranneho ZSSR rokov 1918 - 38 viem a je mi luto tych obeti. Ovsem, mrtvym patri ucta a keby som si mal len 1 minutou ticha uctit kazdeho jedneho cloveka z 8 holokaustov, co prebehli /nigerijska Biafra 1967 -70, Rwanda 1994, darfur, Congo Free State 1865 - 1905, rezim hrozy v Kambodzi, Ukrajinsky Hladomor 1932 - 33, Vychodny Timor + ten klasicky zidovsky holokaust, tak by som 11 rokov nesmel ani vyslovit ani hlasku. Z technickych pricin je to nemozne. 80 % (18.06.2016)

Rusi vždy stavali kolektívne nad jednotlivé. Tam ako indivídum máš zmysel len ako poslušné koliesko mnoho miliónového organizmu. A ten, vďaka komu mechanizmus čo len škripne, ten ide jednoducho z kola von. Sofistikované riešenia Rusom nikdy nešli a tak na masové porevolučné vyvražďovanie opozície použili mechanickú hrubú silu. Včerpávajúci a únavný kolovrátok popráv sa neustále krúti dokola a tým vytvára akoby dokumentárny záznam práce v prostredí prevlhnutých pivníc, slúžiacich ako väzenia súdy aj miesta výkonu trestu v jednom. A trest za všetky protiboľševické skutky bol jediný: Razstreľ! Zastreliť. V tejto do detailov vykreslenej no predsa sa opakujúcej nude trochu zaniká príbeh vodcu čekistov, niekdajšieho intelektuála, zúčastňujúceho sa bohémskeho života v kaviarňach. Zrejme podľahol revolučnej propagande a teraz, poznávajúc pravú povahu revolúcie, hľadá v myšlienkach filozofov a v rozhovoroch s kolegami ospravedlnenie odpudzujúcej krvavej mašinérie, v ktorej on sám plní len úlohu spomenutého poslušného kolieska v stroji. (19.01.2016)

Tohle je maso, škoda slov. Každopádně díky manonfireovi za to, že byl včera ve dvě ráno onlajn a na profilu tohohle filmu, jinak bych ho asi neobjevil (funkce přítomní uživatelé se občas hodí) a taky chápu jeho hodnocení i komentář. I mě tady chybělo trochu lepší propracování postav a uznávám, že děj časem prostoupí do stereotypu (rozsudek, poprava, odvoz těl a tak furt dokola) ale na druhou stranu jednak při té délce na to nebyl čas a jednak to není úplně záměrem filmu. Spíš mě tu fascinuje to zobrazení téhle kruté mašinérie a masových poprav jako běžný denní prácičky a rutiny po bleskově vyneseným rozsudku takzvanou trojkou (soudní tribunál Čeky který podléhá jen sám sobě) na toto téma mám leccos nastudováno a tak jak je to tu zobrazeno to opravdu celkem odpovídá. Žádnej Hitler ani Stalin ani Pinochet, nacisti či jiní diktátoři nemají na největší masové vrahy 20 století a těmi Čeka bezesporu je. Mrazivý, depresivní a bezvýchodný film který vám náladu opravdu nezvedne. Možná tu nadhodnocuji formu nad obsahem, ale mě to rozstřelilo.95% (15.06.2016)

Zrůdná obyčejnost rutinních rozsůdků smrti a následných masových poprav je sice hypnotická, ale film nemá zdaleka takový dopad, jaký by vzhledem k tématu mít měl. Kamera dává filmu zvláštní mysteriózní atmosféru, což podporuje i nepříliš kvalitní zvuk. Namísto syrového pocitu bezmoci před mašinérií polykající lidské života, se u mě dostavila zvláštní odosobněnost od probíhajících hrůz. Aniž bych chtěl přímo srovnávat, tak filmy z nacistických vyhlazovacích táborů jsou mnohem, mnohem působivější. Za historickou sebereflexi má od mě ovšem Alexandr Rogožkin jedničku s hvězdičkou. (15.08.2022)

Srubov je součástí Čeki, která má za úkol zlikvidovat nepřítele státu, strany, komunismu. Rozjetý stroj na zabíjení lidí se už nedá přibrzdit ani zastavit. Sám Srubov je přesvědčen, že revoluce a zabíjení musí tak být, aby se národ očistil. Jeho myšlení už je tak přesvědčeno, že zapomněl na soucit, strach, lásku. Na ničem jiném nezáleží, bolest musí provázet ušlechtilou cestu bolševismu. Revoluce tu není kvůli němu, ale on kvůli revoluci. Musí sloužit a denně systematicky popravovat lidi - je to tak dobře, tak to má být. Ztratil veškeré lidské chování. Kdo se jednou dostane do sklepa, tak ví, že už nikdy nevyjde živý. Srubov je svědkem masových poprav, ale je přesvědčen, že jedině tato cesta je správná. Přestává býti člověkem, ale strojem, ale i jeho se revoluce dotkne. Nikdo není nedotknutelný pro revoluci. Všichni se provinili svou existencí, chováním i myšlením. Trest smrti se stal spravedlností a očistou pro nevěřící, stal se novým náboženstvím. Individualita je nebezpečná a myšlení je tím největším prohřeškem. Ale lidskost se nedá potlačit, najdou se zde malé projevy u odsouzených i Čekistů: vtipy, hra s plechovkou, zpěv, křižování = to se nikdy nevymítí! Šílený proces prováděn bez citu, promyšleně, systematicky. Nikdo se neschová. (30.09.2012)