Svéráz národního rybolovu

Není to špatná komedie a má svoje dobré momenty, ale nedokázala udržet moji pozornost tak, abych ji celou dobu sledoval. Nebylo to ani tak tou ruskou povahou a vodkou, ale prostě tím, že se to všechno točilo kolem jednoho. Jak ale říkám, jsou tu scény, které vás skvěle vytrhnou a vy budete mít čemu se smát, (16.12.2014)

Zapomenutí šestnácti krabic vodky na finském území se partičce Rusů pod vedením alfasamce Michalyče zpočátku jevilo jako tragédie. Naštěstí má Kuzmyč ty správné konexe u maríny a není pro něj problém sehnat atomovou ponorku Děťátko (tak je pojmenovaná, aby popletla nepřátele a jiné hloupé zvědavce). Loni s ní jeli na ostrovy na borůvky, teď poslouží k záchraně ztraceného chlastu. Tenhle film je neskutečně vtipný a skvělý dabing ho posouvá ještě o třídu výš. "Mystika. A já proč to se mnou tak smýkalo.":D:D:D:D (22.09.2011)

Krásná odlehčená sonda do ruské duše - do jejích zákoutí, která můžeme jen obdivovat a do jiných jejích zákoutí, kterých se můžeme jen bát. Menším problémem pro neznalého diváka může být pochopení faktu, že Svéráz je filmovou komedií s pouze velmi mírnou nadsázkou, přesně takhle to totiž v Rusku skutečně chodí, o bizarní obrazy není nouze (v roce 1998 jsem byl na vědecké konferenci pár set kilometrů od Moskvy, první den byl oběd situovaný do hezkého přírodního parku obklopujícího větší usedlost, který si důstojností nezadal s podobnou akcí někde v Anglii -do té doby, než se v půli oběda objevilo mezi stromy stádo krav s pasákem, které si svou každodenní cestu přes pozemek, kde se momentálně nacházely naše stoly nenechalo vymluvit...), ale lidé spolu žijí v takové nějaké užší pospolitosti, přesně jako ve filmu. A pozor - ta mírná nadsázka se netýká vodky, tady je film zcela realistický. (01.11.2008)

"Pouť po nekonečných prostorách ruské duše prostřednictvím vodky a rybalki" by se podle mne jednou větou dalo vyjádřit, oč zde kráčí. Vždycky jsem si myslel, že tvrzení o vztahu rusů k alkoholu jsou přehnaná, ovšem jen do doby, kdy jsem se pracovně kontaktoval s partnery na ukrajině. Po třech dnech pijatiky, aniž se cokoliv udělalo, jsem nechápal, jak je možné, že celý ten ruský aparátský moloch může vykazovat vůbec nějaké pozitivní výsledky. Nemá to sice logiku, ale musel jsem uznat, že vývojem situace a vinou mnoha omylů a pokřivení se kýžený výsledek, kupodivu často pozitivní, nějak dostaví a cestu si najde. Pro někoho je to možná tragédie, pro někoho životní filosofie, ale plukovník říká v jednom se svých proslovů v přeneseném slova smyslu obrovskou pravdu v tom, že vodka, ač je ve své podstatě zhoubou národa, jej také stmeluje. Snažit se tedy v rusku zrušit vodku by bylo z krátkodobého hlediska asi to samé, jak se pokoušet přesvědčit indy, aby žrali krávy, když nemají co do huby. No a o tom to všechno je. (05.06.2008)

Film potvrzující národní stereotyp, že pro Rusy je jakákoli aktivita jen doplňkovou, nedůležitou činností k hlavní činnosti - chlastání vodky. Jinak jsem furt čekal, že se na konci zjistí, že ten plukovník byl agent CIA - páč správnej vysloužilej ruskej voják nechodí v moderních maskáčích, ale v kabátu ála Dzeržinskij, a taky nekouří doutníky, ale machorku. No i když... ty doutníky mohly bejt z Kuby, že jo. (24.12.2016)