Obsahy(1)
Pětatřicetiletý diplomat Jérôme se vydává prodat rodinné sídlo blízko města Annecy. Potká zde dávnou známou spisovatelku Auroru, která mu přestaví svou domácí paní Walter a také její šestnáctiletou dceru Lauru, studentku na gymnáziu. Laura po jeho odjezdu směle začne rozkřikovat, že se do něj zamilovala. Jérôme se ale nechá svést Lauřinou kamarádkou Claire a něhou jejích kolínek. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (12)
Okouzlující letní capriccio oplývající skvělými hereckými výkony (mě osobně po Brialym učarovala hlavně Béatrice Romand), mistrně napsanými dialogy a svěžest vyzařující atmosférou. Chvílemi mi rozhovory mezi Jeromem a Aurorou připomínali Merteuilovou a Valmonta, častěji však Aurora působí jako Kirké (a také je několikrát čarodějkou nazvána) a Jerome jako Odysseus, ztracející tak trochu hlavu. ()
Príjemná romanca so subtílnym erotickým nádychom je typickým Rohmerovým filmom - klasický rozbor vzťahov tentokrát na konfrontácii muža pred svatbou a jeho dávnej priateľky-spisovateľky počas horúcich letných dní spojené s pozorovaním jeho vzťahových peripetií s dvomi mladými dievčatami z rodiny, u ktorej pobývajú. 3 1/2 ()
Pátá z Morálních povídek. Podivuhodný, pečlivě propracovaný spletenec vztahů, z nějž vyvstávají mnohé dosud tajené lidské slabosti a individuální ješitnosti. Příliš silné sebevědomí se, aniž by vědělo jak, nemůže, než rozpadnout v nenadálém vichru neodehnatelných emocí. Nezáviděníhodnou roli titulního hrdiny skvěle ztvárnila slavná postava francouzského filmu Jean-Claude Brialy. ()
V poradí štvrtý videný Rohmer ma už začína nudiť. Vlastne jediné, čo ma na Klárinom kolene zaujalo bol Jean-Claude Brialy, a ani ten nie stvárňovanou postavou alebo hereckým výkonom, ale tým, že sa podobal na Henriho Toulose-Lautréca so zdravými nohami. A to je dosť málo. Keď sa chcem nadchýnať krásou okolitej prírody nebudem pozerať na Klárino koleno, ale na National Geographic. ()
Rohmer - člověk, který se minul povoláním. Mohl z něj být výborný spisovatel, takhle skončil jako průměrný režisér. Kdyby vám odešla na telce obrazovka a zůstal by jen zvuk, nebo byste poslouchali namluvenou nahrávku pro slepce, výsledek by byl stejný. Obraz k jeho filmům není vůbec nutný. Navzdory hutnému dialogu by mě zajímalo i to, co nebylo vysloveno (a obraz vám to neukázal). Triviální příběh, kterému by slušela 20 minutová délka povídky, Rohmer natáhl na neskutečných 105 minut. Dal bych přednost psanému slovu. Smůla pro mě. V rámci žánru za 3. ()
Reklama