Boj

Lindholmova názorná lekce z etiky. Krigen (2015) tematizuje potenciální etické rozpory a slabá místa v pravidlech o vedení spravedlivé války, a mě vlastně hrozně baví nad tímto tématem s tímhle filmem přemýšlet (přítomný čas volím proto, že jsem proces přemýšlení nad dilematy, které tento film načrtává, ještě neukončil). Zachránit život informátorovi (kdy nevíte, do jaké míry mu skutečně hrozí nebezpečí), ale přitom potenciálně ohrozit bezpečí a životy vám svěřené vojenské jednotky?? Zabojovat o život člena jednotky s rizikem smrti nevinných civilistů?? Jak se postavit k vlastním selháním, když případný trest by mohl být větším trestem pro vaše okolí než pro vás?? Zatloukat, jak svého času údajně radil doktor Plzák?? Ale dá se utéct před vlastním svědomím?? Jednoduše řečeno, obdivuju tenhle film za otázky, které (si) pokládá. Pátou hvězdičku pak přihazuji za herecky výkon Pilou Asbæka a za to, že krom toho, že snímek je nepochybně výborně napsán, tak je i suverénně zrežírován (hlavně Afghánistán). 85 % (18.01.2024)

Vynikající válečné drama dánské provenience, u kterého jsem zvažoval i plný počet hvězdiček. Úvodní části mě sice až tak nezaujaly a nejvíce mi utkvěly v hlavě okamžiky, kdy hlavní hrdina telefonoval domů a docházelo tak k jakémusi polidštění vojáků, nebo scéna, v níž se tamní domorodec nechce s rodinou vracet do vesnice a žádá, aby mohl setrvat na vojenské základně, neboť má strach o život svých blízkých (pěkná ukázka toho, že ne každý muslim je terorista), ale se vším všudy mě příběh vtáhl do děje až po incidentu, který vyvolal soudní dohru. Morální dilema hlavního hrdiny či nejasnost, jak vše skončí, to vše mě zaujalo natolik, že opravdu přemýšlím i o páté hvězdičce. (10.04.2017)

Boj není ani tak filmem o válce, jako spíš o střetu odlišných kultur a o stavu evropské společnosti, která zpohodlněla, stala se příliš sebestřednou a opakovaně ve střetech s jinými světy selhává, protože se tvrdošíjně pokouší dávat událostem ve vzdálených zemích jiné významy odpovídající našim zvyklostem a salónním představám o morálce pěstovaných v bezpečných názorových bublinách evropských elit, co už pár dekád nepoznaly skutečnou krizi a nejistotu a nadobro ztratily kontakt s realitou. Evropská společnost ztratila v mnoha ohledech schopnost improvizace, místo víry a idejí spoléhá na byrokratická pravidla. Stárne a slábne. Není divu, že i vojenské mise už delší dobu vykazují v lepším případě mizivou efektivitu, v horším skutečný průšvih. Před soudem neměl stanout hrdina filmu, ale ti, co ho do nesmyslné mise vyslali a práci jednotky spoutali stupidními pravidly. Režisér možná prozrazuje o fungování evropské společnosti víc, než původně zamýšlel. Celkový dojem: 75 %. (08.07.2021)

Tento případ byl vážně dilema. Zvítězí rodina nebo svědomí? Pořád jsem čekala ... a ono nic. A pak tady mám otázku. Politici tvoří a schvalují zákony. Politici posílají otce od rodin na vražedné okupační mise. Politici tam ale bojovat nejdou, jejich rodiny si žijí v pohodě a v blahobytu. Kdo pak může soudit, co tam ti kluci udělají? Řekla bych, že jen Bůh na nebesích. Jinak film je celkem dobrý, líbily se mi i záběry ze života osamělé manželky se třemi dětmi na krku. A nedivím se jí, že naléhala. (14.04.2017)

Krigen na mě působil velmi přirozeně a tudíž přesvědčivě. Nedovedu si ani v nejmenším představit, jak bych se rozhodla na místě Clause v nesmírně krizové situaci, silném stresovém vypětí a měla na to pár vteřin. Clause obdivuji, protože to byl moment, kde se střetlo jeho svědomí s vojenským právní zákonem. Navíc ještě při vědomí, že má doma milující manželku, která vede jiný urputný boj, který se týkal rodiny, dětí a do toho její obavy a strach o manžela při každém zavonění telefonu. Vše vygradovalo soudním procesem, kde opět jásám nad tím, kolik tam tvůrci vložili téměř beze slov momentů, týkajících se charakterů jednotlivých postav (vojáků), jejich solidarity, související se svědomím a morálkou a to vše v silně houstnoucí atmosféře. Prožívala jsem ten proces současně s Clausem do posledního puntíku. (11.02.2016)