Hana a její sestry

S Woodym to zatím táhneme po křivce nahoru a dolu. Po skvělém Láska a smrt je to zas výraznej propad. Pocitově dvakrát delší, než to vypadá v přehrávači. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych tak toužebně čekal, až se na plátně objeví Woody Allen, protože to představovalo jediné opravdu vtipné momenty. Abych jen nerejpal, kamera velmi působivá, příjemná hudba a směšný účes Michaela Caina měl taky něco do sebe... (05.06.2014)

Jeden z častých motivů Woodyho filmů - úzkost ze smrti - je tu rozvinut více než v jeho jiných filmech. Co se stane, až zemřeme? To už jako vůbec nebudeme? Stejné návaly úzkosti jsem občas zažíval jako malé dítě ( většinou v noci, když jsem se snažil usnout ), postupně se ale objevovaly stále řídčeji, až zmizely. A Woody zde dokázal tyto pocity nádherně reflektovat. A to je na něm nejcennější - jak je všímavý a dokáže pocity, nálady a vztahy využít ve svých filmech. Jinak se jedná o jednoho z nejlepších klasických Allenů, jak ho mají všichni jeho fanoušci nejradši. (28.11.2005)

Nebavilo stejně jako většina allenovek začátku devadesátých let. Rozhodně to chce originál, dabing s Terezou Kačkou Duchkovou a Jiřím Dvořákem dabujícím důchodce se fakt nedá. Plané plkání, které ani pár scén s Woodym a jeho fóbiemi nemůže vytáhnout nahoru, a hlavně, odpudivá Mia Farrow, jíž měli po určitém věku zakázat veřejně vystupovat, a několik dalších žen v silně neproduktivním (aspoň pro mě) věku, které by neustále chtěly mít dítě, a při tom žijí s manžely téměř nad hrobem. (01.08.2015)

Vynikající příběh Hany a jejích sester a manžela, který trochu násilně narušuje její ex-manžel Woody se svým tradičním ufňukaně nihilistickým komediantstvím. Trochu mě ty přechody k němu od promyšlené a procítěné vztahovky rušily přiznáme, byť je pravděpodobné že bez jeho obrušování hran už by celek neplynul zdaleka tak hladce - jen proto každopádně nejde o tak silný jednolitý majstrštyk jako Annie Hall. 8/10 (24.01.2016)

Woody Allen tak, jak ho mám nejraději - v poloze konverzační tragikomedie rozpitvávající rodinné a milostné vztahy. Píše a točí o lásce, žárlivosti, rivalitě, nevěře, ambicích, výčitkách a o spoustě dalších pocitů a jevů, které nás obklopují. Opírá se o výborné herce, kterým vkládá do úst hodnověrné a přitom velmi kvalitní dialogy. Jeho postavy nešustí papírem, jsou to lidé z masa a krve, kteří dokážou udržet divákův zájem až do konce. Scénář je odlehčen dlouhou řadou vtípků, Allen tradičně zhazuje všechny možné autority a hodnoty ("Nemůžeme to pustit na obrazovku. A proč?, Pedofilie je už dneska banalita, ostatně nikoho jsem nejmenoval, papež není jméno jenom funkce."). Nešetří ani svou osobu, jeho hypochondrický televizní režisér Mickey je dokonalou parodií sebe sama. Důležité je pozitivní vyznění snímku - jeho hrdinové přes všechny průšvihy k sobě nacházejí cestu a dokážou rodinu udržet a rozšiřovat i bez záplavy patosu, laciného sentimentu a mravoučných řečí tak častých v amerických rodinných filmech. Na první pohled nenápadný, ale o to působivější snímek o lidech a jejich životních hodnotách. Jako už několikrát, i tady rozdělil Allen svůj film na řadu kapitol, které oddělil nadpisy. A stejně jako jindy si neodpustil do filmu zarámovat své dvě velké lásky - jazz a New York. Celkový dojem : 95 %. (17.08.2008)