Hana a její sestry

Film, ktorý by sa pokojne mohol volať aj Jej sestry a Hanna, keďže o Hanna je nejnevyužitejšou postavou celého príbehu. Allen v tomto filme predviedol uvoľnenú romancu, kde sú dramatické prvky krásne vyvážené s tými komickými – celé hľadanie náboženstva je skvelý nápad a jej aj dobre prepracovaný. Potom tu máme celú plejádu skvelých hercov a epizodickosť – ktorá mi tentokrát vôbec nevadila. Príbeh je omnoho dospelejší, ako predchádzajúce Woodyho filmy, ale má v sebe strašne veľa krásnych nuáns. Ak sa dakedy bude hovoriť o niečom čo je typické pre Woodyho a jeho tvorbu tak je to presne takýto druh filmov. (22.04.2014)

S přibývajícím věkem mě ten Woody začíná přitahovat stále víc a víc. Ty filmy jsou minimálně odžité, člověk postavám prostě rozumí ve 40 úplně jinak než by tomu bylo ve 20 a do těch filmů se zkrátka musí trošku dospět. Příjemná vztahovka, ve které se jednoho dne nevhodně zamiluje samotný Michael Caine. Nejsměšnější scény má na svědomí Woody Allen a jeho po(s)tupné návštěvy doktorů :) 75% (19.02.2024)

Hana a její sestry dokáží vyvolat celou paletu emocí. Scénář je bezchybný stejně jako civilní herectví všech zůčastněných. Allen rozehrává na pozadí čtyř ročních období v New Yorku komediální vztahový více úhelník, který má často hrany ostřejší, než leckterá dramata. Spolu s Purpurovou růží z Káhiry pro mě nejlepší Woodyho film. (12.05.2011)

Podle ohlasů, výdělků, Oscarů i pozice u fanoušků jeden ze základních kamenů Mistrovy tvorby. K mému překvapení pro mě nepatří k těm absolutním kouskům a přináší také pár změn do režisérova přirozeného žánru, přesto je to pořád nezaměnitelný Woody. Jeho vztahový labyrint je tentokrát povýšen hned o dvě úrovně výš a dá trochu práci vyznat se napoprvé v rošádě vztahů k bývalým partnerkám, současným příbuzným a potenciálním partnerkám, které jsou současnými příbuznými. Novou tvář tu získává i častý motiv hypochondrie, tentokrát z občasných gagů rozvedený do klíčové linie postavy Mickeyho. S ním spojené hledání ideálního náboženství je pak jedním z nejoriginálnějších Allenových bodnutí do manýrů moderní společnosti. Takže i když je scénář díky více hlavním postavám trochu roztříštěný, hrozně mě baví se na Hanu dívat. Hlavně kvůli kousavým monologům a vyznění plnému naděje a optimismu. (24.02.2008)

Allenovo filozofické rozjímanie nad bežnými spoločenskými a osobnými problémami ako aj úvahy o láske, smrti, umení a zmyslu života. Podobné ako Annie Hall, avšak tu divákovi ponecháva väčšiu slobodu a nezachádza až do morku kostí. Skrátka ide o divácky prístupnejšie Allenovo psychologické majstrovstvo. Povzbudivý film, z ktorého sála (hlavne ku koncu) aj istá dávka optimizmu, čo zase u tohto Pána režiséra nie je až tak často. 85/100 (25.08.2015)