Dejte mi pokoj!

Když tak o tom přemýšlím, tak nebýt zápletky s milovaným vinylovým LP, souseda Poláka a instalatéra "Poláka", byl by to dost propadák. Ale jako sběratel desek jsem se do pocitů hlavního hrdiny alespoň trochu dokázal vcítit, takže jsem jeho zoufalství z nedostatku klidu na poslech oblíbeného kusu a zneuznání ze strany okolí tak nějak chápal. Třeskuté výbuchy smíchu se však po celu délku filmu nedostavovaly a i celé kino se spíš chvílemi uchechtlo, než aby se válelo smíchy po zemi. Takže spíš taková průměrná jednohubka, než výrazná pecka. Ale vzhledem k tomu, že je anoncováno jako komedie, při níž se zas tolik nenasmějete, musím dát dvě hvězdy... (13.09.2015)

Francúzske komédie zvyknú byť dobré, ale to ani zďaleka nie je pravidlom. Dôkazom toho je napr. aj tento film, ktorý si viem predstaviť síce predstaviť ako obstojnú divadelnú hru, ale vo filmovom prevedení to bolo bolo dosť slabé. Ani neviem aké slová by som použil na to, aby som vystihol moje pocity z tohto celého. Nieže by som sa nudil, ale proste to bolo celé ako kolotoč fádnosti a ukážka toho ako dokáže ublížiť divadelnej hre, ak je pretvorená na film. (28.10.2015)

Michel toho od sobotního odpoledne nechce moc, jen hodinku klidu. Jenže tu mu rozhodně nehodlá dopřát naprosto nikdo, ať to je antiglobalistický syn, který přivede filipínskou rodinu, otravní sousedi, "polský" instalatér nebo příživnický kamarád. Je to taková divadelní konverzačka, a ty já mám vlastně docela rád. Není to taková nálož jako Bůh masakru, ale pořád je to hodně zábavný. (05.08.2019)

Francouzská konverzační komedie o typovi, který si koupí vinylovou desku, aby si ji v klidu domova přehrál, ale jako just na potvoru mu to díky sledu střeštěných událostí není dopřáno. Je to hrozně prostý film odehrávající se v jednom bytě, takže to dost potvrzuje divadelní předlohu i způsobem hereckého projevu. Veškerý úspěch/neúspěch stojí na hlavním hrdinovi Christianu Clavierovi, kterého já mám rád, takže jsem se pobavil, ale podruhé to nedám. (24.03.2019)

"Když jsem začal sbírat desky, řekl jsem si: Až si koupíš tuhle desku a v klidu si ji poslechneš ve svým obýváku, pak budeš, můj milý Micheli, šťastný muž." Jsem velký naivka, když si myslím, že by se po tomto nadšeném vyznání každá milující žena měla na hodinku vzdálit a umožnit svému muži nerušený poslech? Vždyť on by byl šťastný a své štěstí by pak přenesl i na ni. Jenže já evidentně jsem naivní, protože v životě jsem zažil něco podobného a taky mi to nevyšlo. Takže pojďme si promluvit o paroháčích, falešném synovi, debilní milence, netolerantní služce, polském instalatérovi z Portugalska a sousedech, kteří ještě netuší, že jednomu doktorovi mohou povolit nervy. Já jsem si to tedy moc neužil, protože jsem se v tom nešťastníkovi trošku viděl a taky jsem se cítil být oklamán, když jsem místo komedie dostal horor ze života. (27.01.2017)