Režie:
Bo WiderbergScénář:
Bo WiderbergKamera:
Morten BruusHrají:
Johan Widerberg, Marika Lagercrantz, Tomas von Brömssen, Karin Huldt, Björn Kjellman, Kenneth Milldoff, Nina Gunke, Peter Larsdotter, Jossi Sabbah (více)Obsahy(1)
Smyšlený příběh jedné "školní" lásky zasazený do Švédska roku 1943. Do chlapecké třídy školy v Malmo nastoupí po vánočních prázdninách nová učitelka Viola. Vzápětí se do ní zamiluje patnáctiletý chlapec Stig. Mladík jednou nezvládne svou touhu a cestou pro mapy do kabinetu učitelku políbí a mnohem starší žena polibek opětuje. Mezi nerovnou dvojicí vznikne vášnivý erotický poměr a během měsíců prochází vztah proměnami, na které má nemalý vliv i dopad válečných událostí (smrt staršího bratra), také setkání mladíka s Violiným manželem...
Choulostivé téma režisér vypráví citlivě, s úzkostlivým vědomím hranic, za něž se nechce dostat. Zatímco chlapcova motivace je jasná, u sedmatřicetileté učitelky jde hlavně o pokus překonat vlastní zpackaný život. Tím třetím v milostném trojúhelníku je životem ubitý Violin manžel, který se doma vzmůže jen na popíjení kořalky a poslech vážné hudby. Paradoxně a pozvolna se rodí mezi mladým milencem a manželem - alkoholikem vzájemné porozumění. Je to dílo, plné pochopení pro lidskou vášeň i slabost, obsahuje ale i laskavý humor. Hlavního hrdinu Stiga hraje syn režiséra Widerberga. Tento film byl oceněn na berlínském festivalu a nominován na Oscara. (Frakira)
(více)Recenze (47)
Linie životních období školáka Stiga, učitelky Violy a rezignovaného cesťáka s dámským prádlem, kterého je ženou, se spojí v podivný milostný trojúhelník, ke kterému zpovzdálí doléhá válečná vřava z Evropy prostřednictvím filmových týdeníků, aby se jednoho dne bolestivě zhmotnila a uspíšila tak nevyhnutelnou pomíjivost nerovných vztahů. Bohužel, myšlenky Bo Widerberga šly hodně napřed a když se pak musely vracet, neměly už ten potenciál ... Za mě 40%. ()
Sexuální vztah učitelky se žákem sice vypadá jako námět k senzačnímu filmu, ale zde je to zpracováno velice citlivě, s porozuměním a někdy dokonce i s humorem. Labutí šíje paní učitelky, melancholie jejího manžela - alkoholika poslouchajícího Mahlerovy Písně o mrtvých dětech, a velice zábavné manévry Stigovy cílevědomé spolužačky. Výkon J. Wideberga je velmi věrohodný.Naštěstí to není snímek americký, který by pravděpodobně sklouzl k sentimentu či moralitě a jistě by končil nějakou mrtvolou nebo parádním soudním procesem. ()
Doučování po seversku má něco do sebe. Hořkosladká romance se sice odehrává v době, kdy na frontě umírají tisíce mužů, přesto tihle patnáctiletí kluci mají v hormony zatížené hlavě jen nadsazené odhady zásunů nebo zapeklitost skupinového sexu. Jeden z nich v prostoru mezi katedrou a tabulí ucítí něco nepoznaného, až ho oboustranná zvědavost a vzrušení přivedou do její postele. Na tom by nicméně nebylo nic divného, kdyby jeho „vyvolené“ nebylo o hodně let víc a nebyla jeho novou učitelkou. První polibek, první náhodné setkání s manželem, který ujíždí na Čajkovském a na ginu, první krize. Hlavně ale přechod z cudných školáckých let rovnou na vysokou. A známe to, jak je to s tím zakázaným ovocem. Poslední film Švéda Bo Widerberga čerpá částečně z jeho dětské fantazie, kterou prožíval ve školní lavici, motivace jeho hrdiny (part svěřil svému skutečnému synovi) je patrná, u jeho překvapivě náklonné kantorky pak vnímáme snahu restartovat zpackaný život. Tvůrce umně buduje atmosféru, nemoralizuje, kroky jeho hrdinů jsou přirozené a uvěřitelné, stejně jako onen opar, který se vznáší v době, kdy jejich krajané bojují a umírají kdesi daleko, i když zatraceně blízko. Škola není králíkárna. ()
Príbeh je o mladej učiteľky s odlúčeným manželom, ktorá sa zaľúbi do jedného zo svojich žiakov. Film sa zaoberá tabuizáciou lásky a žiadostivosti medzi dospievajúcim a dospelým, čo môže byť pre niektorých divákov priveľa. Ale zaoberá sa aj súrodeneckou láskou medzi bratmi, ako aj cestou z dospievania do dospelosti. 8/10 ()
európske filmy majú vždy veľmi zaujímavú atmosféru a keď sa k tomu pripojí i nadpriemerne dobrý scenár tak nikdy nemôže vzniknúť slabý film. všechno je jak má být patrí k filmom, ktoré ten dobrý scenár majú avšak ani ostatné zložky filmu nezostávajú pozadu. ak sa radi nechávate unášať nevšednými príbehmi, ktoré vám dokážu obstarať len filmy, ktoré vznikli v európe tak neváhajte ani chvíľku, rozhodne to stojí za to! ()
Galerie (40)
Photo © Columbia TriStar Films AB
Zajímavosti (2)
- Jako jakási ústřední melodie zní ve filmu árie „Lascia ch'io pianga“ („Nechte mě plakat“) od Georga Friedricha Händela z opery „Rinaldo“. (HonzaBez)
- Film byl v roce 1996 nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Tuto sošku nakonec získal snímek Antonia. (contrastic)
Reklama