Všechno je jak má být

Křehký film o dospívajícím chlapci Stigovi, který se zamiluje do nové učitelky Violy. A ona do něho. Jak tohle nerovné spojení může skončit, o tom se přesvědčíte v tomto švédském skvostu. Přestože jde hlavně o sex, film není vulgární ani přehnaný, proto píši, že je křehký. Výraznou roli zde hraje též Violin manžel, obchodní cestující se zálibou ve vážné hudbě a v alkoholu. A Stigova kamarádka, která o něj má vážný zájem. Film je doplněn mnohými skladbami vážné hudby, což dodává jeho sledování ještě větší kvalitu. (24.03.2020)

Stig je dospívající švédský chlapec, který se začíná zajímat o své tělo i sexualitu. Děti jsou extrémně upřímné a stydlivost před poznáním nemá šanci. Náš mladý hrdina se zaplete se svou třídní učitelkou. Krouží mlčky kolem sebe, ale jejich oči plné vzrušení, je prozrazují. Touha je větší než strach z přistihnutí ostatních při činu. Jejich milostná aféra se proplétá skrz celý školní rok a chlapec dospívá v muže nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Poznává manžela učitelky a jejich přátelství je nakonec silnější než milenecký vztah mezi třídní učitelkou. Film promítá scény s citem a dává mnoho času na zamyšlení. I když je téma vztahu mezi žákem a učitelkou dosti provokativní, probírá se hlavně vývoj vztahu s ostatními postavami. Konec je o vývoji v muže a jeho samostatnosti, dospělosti a vzepření proti ostatním. Věřit jen sobě, vše ostatní se po čase stane nedůležitým. (20.12.2012)

Linie životních období školáka Stiga, učitelky Violy a rezignovaného cesťáka s dámským prádlem, kterého je ženou, se spojí v podivný milostný trojúhelník, ke kterému zpovzdálí doléhá válečná vřava z Evropy prostřednictvím filmových týdeníků, aby se jednoho dne bolestivě zhmotnila a uspíšila tak nevyhnutelnou pomíjivost nerovných vztahů. Bohužel, myšlenky Bo Widerberga šly hodně napřed a když se pak musely vracet, neměly už ten potenciál ... Za mě 40%. (19.03.2013)

Doučování po seversku má něco do sebe. Hořkosladká romance se sice odehrává v době, kdy na frontě umírají tisíce mužů, přesto tihle patnáctiletí kluci mají v hormony zatížené hlavě jen nadsazené odhady zásunů nebo zapeklitost skupinového sexu. Jeden z nich v prostoru mezi katedrou a tabulí ucítí něco nepoznaného, až ho oboustranná zvědavost a vzrušení přivedou do její postele. Na tom by nicméně nebylo nic divného, kdyby jeho „vyvolené“ nebylo o hodně let víc a nebyla jeho novou učitelkou. První polibek, první náhodné setkání s manželem, který ujíždí na Čajkovském a na ginu, první krize. Hlavně ale přechod z cudných školáckých let rovnou na vysokou. A známe to, jak je to s tím zakázaným ovocem. Poslední film Švéda Bo Widerberga čerpá částečně z jeho dětské fantazie, kterou prožíval ve školní lavici, motivace jeho hrdiny (part svěřil svému skutečnému synovi) je patrná, u jeho překvapivě náklonné kantorky pak vnímáme snahu restartovat zpackaný život. Tvůrce umně buduje atmosféru, nemoralizuje, kroky jeho hrdinů jsou přirozené a uvěřitelné, stejně jako onen opar, který se vznáší v době, kdy jejich krajané bojují a umírají kdesi daleko, i když zatraceně blízko. Škola není králíkárna. (12.11.2014)

Sexuální vztah učitelky se žákem sice vypadá jako námět k senzačnímu filmu, ale zde je to zpracováno velice citlivě, s porozuměním a někdy dokonce i s humorem. Labutí šíje paní učitelky, melancholie jejího manžela - alkoholika poslouchajícího Mahlerovy Písně o mrtvých dětech, a velice zábavné manévry Stigovy cílevědomé spolužačky. Výkon J. Wideberga je velmi věrohodný.Naštěstí to není snímek americký, který by pravděpodobně sklouzl k sentimentu či moralitě a jistě by končil nějakou mrtvolou nebo parádním soudním procesem. (05.03.2011)