Zavěste červené lucerny

Týden sraček part 2. Obsah zde na čsfd mluví za vše, nicméně jsem si říkal, že to přece nemůže být tak hrozné. No, bylo. Dvě hodiny nekonečných keců a čůrákování od ničeho k ničemu mi přišly podobně dlouhé jako půl roku analytické geometrie vyučované v Hoch Deutsch mongoloidním orangutanem. 85%? Nasrat! 20% (01.08.2017)

Narozdíl od nejnovějšího filmu Zhang Yimoua, Hrdiny, je Raise the Red Lantern velmi komorní, jednoduchý, nepřeplácaný... Nemyslím tím jen absenci trikových a efektních scén, ale především to, že i záběry na zasněžené střechy působí ne epicky a monumentálně, jako spíš melancholicky a zasněně... Nemluvě o hereckých projevech, resp. postavách, ději, kdy vše plyne až na výjimky poklidně... ale o to více působivý je závěr filmu. (05.08.2004)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $2,603,061║Tržby Celosvetovo $2,921,172║ Tak pri tomto som nehorázne trpel a po prvej polovici som to povinne vzdal, pre mňa až moc statický dej, aj keď Gong Li je moc pekná vo svojej úlohe a za ten celý čas čo som to sledoval sa to nikam neuberalo, stále sa to točilo len o okolo konkurenčného boja medzi konkubínami, škoda táto téma čo ponúkol Zhang Yimou ma vôbec nezaujala. /30%/ (28.03.2009)

Ony sú to skôr oranžové lampióny, ale to je samozrejme jedno. Iné vizuálne záležitosti tohto filmu ale za pozornosť určite stoja, najmä, ak je na ne neustále upozorňované. Osová symetria evokuje presne nalinkovaný charakter pravidiel obyvateľov a najmä obyvateiek domu. Všetko musí byť v chovaní dokonalé tak, ako ním je obraz. Ak sa niekto pomýli a to si píšte, že k chybám tu neustále dochádza, tak zväčša na druhú šancu nedôjde. Obydlie je absolútne izolované od okolitého sveta, alebo sa o tento dojem aspoň Zhang snaží a vzniká tak akési mrazivé bezčasie. Mimo filmového času je takmer aj pán domu, ale na čo sa ním zbytočne zaoberať, keď tu sú štyri a jedna žena. Koľko bolo svatieb a pohrebov neprezradím. (24.06.2016)

Velmi zajímavý, potemnělý a přitom barvami hrající pohled na ženy a zároveň velmi klaustrofobická a tíživá alegorie. Yimou Zhang dokázal spojit tyto dva prvky do jednoho krásného filmu, jehož největší devizou jsou nádherné záběry. Tak nádherné a souměrné kompozice jsem už dlouho neviděl a nejspíš taky dlouho zase neuvidím. Herecké výkony jsou zde sice velmi umírněné, ale opravdu výborné. Zvláštním prvkem je pak tradiční hudba, která mi učarovala a pomáhala v době, kdy té statiky a nehybnosti bylo moc i na mě. (19.03.2011)