Chvíle štěstí
Xingfu shiguang
Hotel Šťastné chvíle
Obsahy(1)
Hrdinou čínského snímku režiséra Yimou Zhanga je obyčejný dělník středního věku Zhao, který by se rád by oženil se ženou, jíž namluvil, že je bohatý. Jeho nejlepší přítel Li má nápad, jak by mohli vydělat peníze: starý autobus v městském parku by mohli proměnit v hodinový hotel pro dvojice, které si chtějí užít trochu soukromí. Plán moc nevychází, protože Li je příliš staromódní, ale Zhao se u své snoubenky setkává s její půvabnou nevlastní dcerou Wu Ying, která je slepá. Ve snaze se dívky zbavit ji žena nabídne Zhaovi a ten slíbí, že nevidomou krásku zaměstná ve svém hotelu jako masérku... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (42)
Zhao robi vsetko preto, aby sa mohol ozenit s odpornou, krutou a neludskou zenskou, ktora sa neskor bez mihnutia oka vzda svojej dcerky a on sa o nu musi postarat... Urobil by pre nu vsetko na svete. Dobre natoceny pribeh, usmevny a dojimavy zaroven, o slepej dcerke a podarenom ujcekovi v najlepsich rokoch. Pekny filmik o laske, ktory som si uzivala od zaciatku do konca. ()
Ach jo, tyhle příběhy o dobrých, leč osudem stíhaných lidech, mi způsobují kopřivku. Jediné, co Čanga zachránilo je tradiční dobré řemeslo, pár humorných okamžiků v první třetině filmu a moje zamyšlení u závěrečných titulků – bavila jsem se představami, jak by s tímto materiálem (slepá mladičká polosirota, starý dělník a jeho přátelé, zlá macecha) naložili jini režiséři... Kim Ki-duk - macecha dívku týrala, nevlastní bratr ji znásilňoval a posléze byla prodána dělníkům. Ti nejdřív pokračovali v znásilňování a mučení, pak se o ni začali hádat, povraždili se a dívka spáchala nakonec sebevraždu, neboť je to všechno její vina. Cukamoto Šinju - zmutovaní dělníci dívku dovlekli do továrny, kde do ní cpali tak dlouho všemožné železné trubky, až se z ní stalo obrovské polokovové monstrum, které je nakonec pozřelo i s továrnou. Miike Takaši - dívka, prodána skupině vysloužilých gansterů jako otrokyně si z nich vytvořila nový gang zabijáků s vypíchnutýma očima a nechala je umučit k smrti macechu a nevlastního bratra Fukui Šózin - dělníci milující gumové oblečky potkají na ulici neznámé děvče. Všichni je sborem znásilní a pozvrací. A pozvrací a znásilní. Děvčeti se to začíná líbit. Děvče zvrací. Všichni jsou šťastní. ()
Tak tohle je fakt úžasnej doják - pokud chtějí filmaři diváka citově pořádně vyždímat, měli by na to jít přesně takhle. Škoda, že tyto perly čínské kinematiografie stojí ve stínu různých wuxia vizuálních orgií (které jsou právě pro svou vizuálnost, na rozdíl od jiné tamní produkce, na západě až nekriticky přijímány). ()
Yimou Zhang je naštěstí natolik dobrý režisér, že i navzdory poněkud lacinému tématu o sbližování chudého starého dělníka se slepou syrotou citově nevydírá. Dokonce potlačil i tu svou touhu na prosazení formy nad samotný film. Tady jsou hlavními jmenovateli optimismus spolu s nadějí. Byť se smutnou příchutí. Vznikl tak snímek s vtipem, který pozvolna přechází v melodrama. Prostě komorní, milé a nadprůměrné. ()
Východoázijské tradície (tu ohľadom dvorenia, manželstva) sú naozaj veľmi zvláštne, ale aj vďaka nim mohol vzniknúť takýto pekný, citovo precítený film. Síce trošku trvá, kým poriadne chytí za srdce a niekoho srdce možno len tak letmo pohladí, no určite sa oplatí ho vidieť. Aj v ťažkých chvíľach treba hľadať tie krajšie okamihy a tých je vo filme naozaj nespočetné množstvo. Len si ho treba správne vychutnať a tie miesta nájsť. 80%. ()
Reklama