Hrdina

Ach, ta Čína, to je tedy zvláštní země. Fyzikální zákony zde pro vyvolené nefungují příliš spolehlivě, zejména gravitační zrychlení občas nabývá snad až záporných hodnot a tvrdost vody se občas blíží k betonu, takže bojovníci si nevzrušeně poletují nad stromy, přecházejí vodní plochy suchou nohou a listí poletuje zásadně v rytmu svištících mečů. Mé egoistické já sice nikdy zcela nepochopilo nutnost obětování jednotlivce pro blaho celku, ale proti snímkům založeným na nadpozemské rychlosti kmitání meče obvykle nemám vážnějších výhrad. (27.11.2011)

Hodně Kýčovité, hodně zmatečné, a některé Litací scény postrádají tempo Tygra a Draka, protože hrdina prostě skočí... a letí... a letí a letí a pak teprve se střetne s protivníkem a většinou ho mine :) ale vímn, že v kině mě to bavilo, hudba je krásná, a při všech Kaligrafických scénácjh se, cítil podivné mrazení v zádech. Jeden by nevěřil, jak napínavě se dá natočit psaní znaku. (20.02.2006)

Uhrančivý snímek, který spojuje poklidně plynoucí (tempem takřka harmonickou) orientální legendu o vzniku jednotné Číny a strhující vizuální styl ala Matrix. Narozdíl od efektní západní produkce jsou však bojové scény pouze jednou z mnoha složek a boj v příběhu má více rovin. Nejedná se o smrtící balet, v němž hrdina potírá zlo, nýbrž o jakýsi druh duchovního dialogu, v němž jsou zbraně jen prostředkem poznání, že nejmocnější zbraň je žádná zbraň. Zhang podal svůj snímek po výtvarné stránce naprosto strhujícím způsobem, emoce se spíše než v myticky strnulých postavách zračí v barvách a živlech (oheň, voda, vzduch i zem jakoby vyadřovaly pocity za hrdiny). Velmi se mi zamlouvá "jing-jangové " ladění příběhu, kdy zlo i dobro jsou neoddělitelně spjaty ve "Svět" a hrdina není tím, kdo ve jménu dobra porazí zlo, ale tím, kdo pochopí Svět a podstoupí oběť. Hrdina svým celkovým laděním a atmosférou sugeruje orientálně vyrovnaného ducha a precizní hrou se symboly se řadí mezi snímky, které nejsou jen záležitostí rychlého meče, ale i záležitostí myšlenky. Škoda, že ta se po přehnaně přímočarém úvodu příliš uzlí v retrospektivách a verzích minulých dějů, ale její pointa přichází přesně včas a vyznívá právě tak, jak vyznít má... Jasně a nepodbízivě. Byť je tedy Hrdina v některých aspektech velice západním filmem (místy možná trochu porušil dobrou míru), celkovým vyzněním je velice exotický a východní... A rád se k němu za čas zase vrátím. (06.04.2004)

Slibovali, že to předčí Tygra a draka, a musím říct, že nelhali. Hrdina je film, který vás svou vizuální stránkou položí na lopatky. Stejně jako vTygru a draku tu však forma vítězí nad obsahem. Ikdyž se oba filmy snažily nepochybně cosi říci (Tentýž pocit jsem třeba u Moulin Rouge neměla), bylo to naprosto zatlačeno na pozadí obrovskou výpravností a barevnými orgiemi. Příběh, se strukturou vyprávění jakoby vypůjčenou z legendátního Kurosawova Rašomona, má problematické poselství. Pro štěstí mnoha, jež má zaručit mocný stát, lze obětovat nejen štěstí ale i životy jednotlivců. Číňan však možná vidí v genezi vlastního státu něco víc než-li my. Je to příběh nejen o založení státu, ale o vzniku celé čínské civilizace. (24.01.2004)

Překvapivě pro mě je asi největší slabinou filmu tolik oslavovaná vizuální stránka, která funguje pouze ve statických a zpomalených záběrech, během bojů na sebe totiž až nepříjemně strhávají pozornost hodně nedokonalé počítačové efekty (kapky vody, šípy, listy) a stejně tak nepovedené wire-fu, kde sice není lana přímo vidět, ale dle pohupování hrdinů je zcela jasné, že tam jsou. Každopádně lepší než drátem do voka! (07.11.2009)