Hrdina

Vizuálně nesmírně krásný film. Barevně vytříbený. Ať se jedná o letící šípy, nebo poletující listí, vždy z toho má člověk krásný pocit. Každá scéna je v jiném hávu, jednou modrém, podruhé červeném, příště třeba zeleném či bílém. Ale vždy to na duši pohladí. Stejně tak bojové scény jsou propracované a efektivní. Dějově je však film slabý a proto po dlouhém zvažování jdu s hodnocením dolů, i když nerad. (10.05.2009)

Tohle je skutecne nadherna podivana, ale nejaky vytky k filmu prece jen mam. Hlavne to je scenar, kterej je vcelku jednoduchej - verze Bezejmeneho-souboje, verze cisare-souboje, vysvetleni jak to skutecne bylo-souboje a smrt hlavnich predstavitelu. A do toho par rozhovoru, ktere zbytecne zdrzujou od nadhernejch souboju. Souboje jsou natocene naprosto uzasne, se spoustou nezapomenutelnejch scen, ale na druhou stranu, je to cele desne nacancane, vlajici obleceni, barevny kontrasty a litani. Kdyby byli souboje vic drsny vubec bych se nezlobil, a navic nejsou vubec krvavy. Taky bych zvolil jinou hudbu, takle to cely pripomina nejaky tanecni vystoupeni. Ale to vsechno nic nemeni na tom, ze to je proste nadhera, ktera si tech 5* zaslouzi. (16.08.2005)

Formálne asi najkrajší film aký som kedy videl. Kvapky vody, mračná šípov ale najmä padajúce lístie sú neskutočne nádherné. A farby najmä žltá (s postupným prechodom do červenej) sú tu použité tak, že nebudete dýchať. Napriek tomu obsah trochu zaostáva za formou a túto skutočnosť nezachránia ani skvelé herecké výkony všetkých zúčastnených (na neuverenie aj Jeta Li). Práve preto je pre mňa Tiger a Drak o dosť lepší, napriek tomu ale nemôžem hodnotiť inak ako 5*. Inak všetci čo film prezentujú ako komunistickú propagandu si zabudli všimnúť jednu vec - najväčšie lži sú sfilmované v červenej ;-) (31.12.2003)

Hrdina není filmem, který by se Vás snažil uhnat na příběh, to rozhodně ne, proto je ta poslední půl hodinka plná poselství a emočních zvratů tak nezáživná. Nebo né nezáživná, ale neprobouzí ve člověku skoro nic světoborného. Ta vysoká hodnocení pramení z palety barev, kterou pan Zhang přenesl na plátno. Stylizace barev do určitých period je jedním z nejoriginálnějším a nejnádhernějším počinem poslední doby. Například první červená je monstrozní a vyvolává orgastické stavy snad u každého člověka s citem. __ I když mě naprosto bitky na vodě a na stromech naplňují a wuxia filmy mám rád, nedokážu dát žádnému z nich plný počet. __ Hrdinu doporučuji všem, kteří chtějí vidět barevnou báseň. (20.03.2009)

Podobné hrátky se způsoby vyprávění byly přesně tím, co mi svého času chybělo v Klanu létajících dýk a co z Hrdiny dělá i něco o kapku rafinovanějšího než jen sled překrásných obrázků. V podstatě jednoduchý koncept dvou vypravěčů a tří verzí jedné situace umožňuje nejen donekonečna opakovat souboje v pokaždé jinak zabarvených lokacích, ale také měnit pohled na dění, vykreslovat postavy a má koneckonců vliv i na vizuální podobu snímku; jak směřujeme od původních smyšlenek k jádru věci, mění se i původně ultrahypersuper stylizované wuxia scény záhadně se chovajícího listí a odrážení tisícovek šípů pomocí kusů látky na “realisticky” přijatelnější souboj na meče v poušti. Od letmého náčrtu malicherných a malých postav se zamíří k prokreslenějším, lidštějším a zároveň vznešenějším charakterům (jejichž vztahy nabývají v závislosti na poznávání pozadí události jemnějších rysů), od jednoznačnosti ke komplexnosti, od stereotypního motivu pomsty k „vyšším zájmům“, a to v přímé úměře k tomu, čím blíž jsme pravdě. Jestli něco přežije svou dobu, tak to dle mého nebude příliš učesaný, dějový a v podstatě jednoduchý Tygr a drak, ale právě Hrdina. (05.12.2008)