Idioti

Lars von Trier není režisér nýbrž výsměšný prznitel duší diváckých. Jeho film Idioti je mistrovské dílo bez použití hloupé moderní techniky. Ono se to člověku imponuje nesmyslnými výbuchy a vytuněnými snad i ponožkami. Není těžké otevřít hubu diváka divokou jízdou v autech připomínajících spíš trysková letadla. Sem tam nějaké ňadro, trocha vášně. Jde hlavně o tržby, ne o diváka. Tedy se může začít vrcholně pohrdat diváckou inteligencí. Ovšem to jsou ti druzí. Je Lars von Trier a pak ti druzí. Jiné dělení ve filmové branži jistě existuje, ale mně je ukradené, protože vylhané. Trier boří mantinely, ale co to dím, klišé věty a jejich pisatelé. Trier neví co jsou to mantinely. Stejně jako dělení filmové branže. Mantinely jsou tu pro druhé, to oni jsou nuceni vytřást ze sebe smrtelný chrapot únavy z vykonaného. Tam kde se Trier teprve rozhlíží a sestavuje úvodní titulky , ostatní se zaprděným obdivem k sobě samým skládají titulky závěrečné. Je možné uvažovat o filmové tvorbě, když točí Trier? Pochybuju. Lze uvažovat pouze o rodinných videích na téma – hele, támhle to buchlo (a krásně přehlušilo naši prázdnotu), támhle se blýsklo poprsí (jen se nekouknout do zrcadla a říct si proč), támhle se rozlévá smích nahraný na magnetofonový pásek (aby hned v zárodku zarazil ten náš, hysterický, zoufalý). Idioti jsou o skupině intelektuálů, kteří svůj život neřeší kravatovým uvázáním se k šibenici kariéry a perspektivní budoucnosti. Nakašlat na budoucnost. Nakašlat na všechno to pozlátko. Jsme, to by mělo být určující. Jsme. Nestačí to, sakra? Intelektuálové si ve filmu hrají na idioty. Na mentálně postižené. Naplněni humanismem se humanismu s ústy dokořán vysmívají. A víte co? Sluší jim to víc, než kdyby se jim z již zmíněného otvoru valily vlny transakcí naučených z učebnic filozofie, advokacie, lékařství čí kýho jiného nesmyslu. Jsme lidé. Baf. Opravdu. Nelžu vám. Nejsme jen chodící konzumenti hraček na zaplácnutí pozornosti. Ale ani vzdáleně. Stačí si jen promnout oči. Jistě, v některých případech by se mělo mnout minimálně smirklpapírem, ale s citem, pro boha. Ale ano, i Lars von Trier má ve filmu Idioti ňadra, i jemu tam trčí výbuchy. Ale ňadra jsou to výsměšně pornografická a výbuchy výhradně existencionální. Skvost filmové tvorby. Poklad, který by se měl poslat na ukázku ufonům do vesmíru. (14.02.2009)

Triera mám vo svojej hlave zakategorizovaného ako ukážkový príklad artového ufóna, o ktorých tak kvetnato často píše verbal. O to viac som bol prekvapený, že Idioti ma po celý čas bavili, zasmial som sa na veľa miestach a páčilo sa mi ako bol film spravený. Je otázne či samotný záver musel byť tak strašne vyhrotený, na druhú stranu to človeku zovrelo žalúdok, čo nedokáže každý. Veľkú pochvalu zaslúžia herci, ktorí pôsobili ako normálni ľudia z mäsa a kostí. (20.05.2016)

Idioti jsou jeden z mnoha Trierových snímků, o kterém budete přemýšlet ještě dlouhou dobu a jehož obrazy vás nutí si je přehrávat pořád dokola. Co ale napsat, abych se neopakovala po jiných tady? Musím souhlasit s tím, že ani já nevidím v tomhle počinu komedii. Bohužel, celý snímek je o tom, jak naprostá svoboda změní váš pohled na svět, ale přesto jste svázáni určitými normami ve společnosti, ze kterých se stejně nevymaníte. Skoro bych mohla tvrdit, že je o ne-hrdinství srovnat se s vlastním životem a tak přestoupit k alternativě, která vypadá lákavě. To, že se, klasicky pro Triera, nevyplatí, je samozřejmé. Samozřejmé ale není, jaký je přístup okolí k k něčemu takovému a mám dojem, že i tady bylo zabodováno, neb děj přesně vystihne, jak se k takové problematice stavíme. Pět hvězdiček je ale moc velkej odvaz v podobě jiných Trierových kousků, takže tady o něco méně. (30.06.2011)

Je to pecka. Von Trier zde v duchu svho dogmatu předvádí, co vše jde dokázat s minimem. Kamera je záměrně rozostřená, někde jsou dokonce vidět mikrofony a ve filmu téměř nezazní žádná hudba. Přesto jsem zůstal k filmu upoután až do konečných křídou na zem načmáraných titulků. Samozřejmě je to zásluhou přesvdčivých herců a příběhu, jež pozvolna přechází z komediální do dramatické podoby. Chápu, že se některým, třeba i opravdu náročným filmovým fandům filym Triera nelíbí. Ať už pro naturalistické pojetí, či záměrně odfláklé zpracování. Já ho ale vždy obdivoval a po tom co jsem shlédnul Idioty, ho obdivuji ještě víc. (29.03.2005)

Nikdy nezapomenu na večer, kdy jsem poprvé viděla Rodinnou oslavu, první Dogma-film a na dojmy, které ve mně zanechal. Kdysi mne filmy podle manifestu Dogma fakt hodně bavily, přivedly mne k současnému dánskému kinu...a některé můžu stále, ale toto je s ostupem let jen otrava určená pro podobně znuděné. Těch několik čistých momentů nijak nepřehluší, že Idioti jsou kalkul non plus ultra, který navíc tato pravidla porušuje. 50% (23.01.2010)