Idioti

První z Trierových filmů, který mne opravdu dostal. Chápu, že pro některé jedince může být obsah filmu příliš za hranicí toho, o čem by se ještě mělo filmovat, ale obsah filmu zde není tématem. Tématem je útěk z obyčejného, šedivého a stereotypního světa většinové společnosti. Trier si vybral hru na retardované proto, že svět retardovaných je čistý, upřímný a bezelstný. Dokáží dát najevo skutečné emoce, a když někoho mají rádi, myslí to skutečně vážně. A to je jeden z hlavních důvoů, proč všichni v partičce idiotů zůstávají a hrají si na ně. Protože je nic nesvazuje, je jim spolu dobře a tenhle spolek je pro ně víc než rodina. Možná je to jen můj výklad, ale potvrzuje mi ho závěrečná scéna, kdy Katrin raději odchází od svého manžela a příbuzných do neznáma, ale s někým a za někým, kdo ji má rád. A musím říct, že je to opravdu silná scéna, stejně jako celý film. (13.02.2008)

Další z Trierových filmů, kterým nás chce šokovat. A jelikož jsem asi pět minut po shlédnutí filmu civěl mlčky do prázdna, tak se to asi povedlo. Výborné mrazivé drama s dokumentárními prvky, několik šokujících scén (včetně jedné pornografické) a bezchybné výkony. Kratší stopáž by tomu slušela sice o trochu více, ale i tak ve mně tento Trier zanechal velkou stopu. (11.05.2010)

Na Idioty jsme se koukali "skupinově" - smála jsem se jediná... Trier vytvořil zajímavé a rozhodně originální dílo na hraně snesitelnosti (2 kamarádky v polovině oděšly s tím, že se na takový hnus nebudou dívat). Je fakt, že mi představa mentálně postiženého, který řídí dodávku, přijde neuvěřitelně vtipná znakem mojí nemorálnosti a absence empatie? Proč by měl? Proč se stále skrývat před nějakým tabu? Trier tímhle filmem samozřejmě šokuje, ale zároveň i otevírá oči - neodcházejte v polovině, nezatracujte po prvních 10 minutách, prostě koukejte. (29.09.2009)

Film o vykročení zo zabehnutých koľají a nájdení absolútnej duševnej slobody a šťastia. A tiež film o veľmi ťažkom a pre slabšieho jedinca nemožnom návrate späť. Napriek všetkému pozitívnemu, čo k Idioterne cítim, by som ho ale prestrihal a skrátil. Námet je výborný, ale na dvojhodinové sústo nedostačujúci. Viac by mu svedčala 80-minútová stopáž, príslušná charakteru polo-experimentálnej snímky. (11.08.2002)

Nedokážem si presne zadefinovať čo mal Trier pri natáčaní tohto filmu v úmysle. Každopádne ma aj v tomto prípade pohltil, zavalil pestrou škálou pocitov a na konci zanechal v značne znepokojenom rozpoložení, prinútil o veciach práve videných premýšľať - síce v tých najširších a vlastne ani nie celkom jasných súvislostiach, ale premýšľať. O hraniciach, slobode, relativite, ľudských tragédiách, bezstarostnosti, ubližovaní, súcite, úniku, sebaklame - o živote bez záruky, o živote bez zisku. (13.11.2006)