Fénix

S hodnocením na mě ještě nechoďte. Snažím se tu absolutní vykonstruovanost příběhu, jemuž ani s přimhouřením obou očí nejde uvěřit, přejít jako uměleckou licenci, ostatně v to jistě tvůrci doufají. A pak je celý film skutečně velmi působivý, protože onen námět má něco do sebe. Stejně jako režie a herci. Vlastně všechno, co jsem viděl, mě nutí k tomu ten film mít rád, a já se tomu rád odevzdám, jenom prostě ta premisa na hraně směšnosti mi brzdí v tom se s filmem propojit. Ale třeba holt všem Němcům připadají Židi stejní, nebo co já vím... Vidím to přesto na čtyři hvězdy. (27.02.2015)

Rovnou to mohli pojmenovat Das Schwindelgefühl sakumprdum, jelikož inpirace u "však-vy-víte-čeho" je neoddiskutovatelná. A na škodu, protože od scény "poprvé v Johnyho brlochu" to namísto tenze mezi postavami docílí přesně opačného účinku; tedy učebnicového nalajnování děje k jedinému možnému rozuzlení. A tam to také bez jakýchkoli překvapení o hodinu později v poklidném tempu rutině dorazí. Funguje to tedy především díky úvodní třetině a ústřední dvojici (v níž on je nepřiznaný německy hovořící levoboček Russela Crowea). I tak to je solidní "hitchovina", které to však paradoxně více sluší v linii "konečně jiné uchopení tématu vyrovnávání se s návratem z koncentráku a poválečné identity německého národa", kdy to ve vší své subtilnosti, náznacích a nevyřčenosti umí být neporovnatelně působivější než v té žánrové poloze. (20.02.2015)

Christian Petzold riedi thrillerovú substanciu predlohy až do psychologickej melodrámy. Miesto explicitnosti sa pohráva s náznakmi a dej ponecháva v opare hmlistých spomienok. Do popredia necháva vystúpiť otázku identity a pamäte, a tá skutočná dráma sa odohráva vo vnútri postáv, v nám neprístupných myšlienkach a zákutiach duše. Veľmi tomu napomáha Petzoldov elegantný filmový jazyk a návrat k jeho „tradičným“ prostriedkom - veľký dôraz na herectvo hornej polovice tela a reč tváre, pomalá dramatická výstavba s dôsledne ukotvenými zvratmi, čisté snímanie scény, výtvarnosť a výprava, obozretná práca so zvukom a starostlivo zvolená hudba. Vycibrený štýl s patinou klasického historického rozprávania pôsobí v dnešnej dobe až neobvykle, nie však zastaralo. Petzold si cieľavedome vypožičiava vhodné propriety i ďalších žánrov - menovite noiru, kabaretu a hororu. Viac v recenzii. (30.04.2015)

Z celého snímku je slyšet šustění papíru tak silně, že má jeden skoro pocit, jakoby četl knihu. Což ale nemyslím jako pozitivum. Námět filmu je zajímavý a slibuje katarzi, ze které si sednete na zadek, bohužel pojetí snímku přináší poněkud lobotomické chování Nely a veskrze demetní postavu Johnyho, takže na závěr sedíte na zadku v blátě a říkáte si "proč jsem zase zabil tolik času?" 50% (21.02.2016)

Zajímavé a poměrně originální téma, které má - narozdíl od nadhodnocených nesmyslů typu "John Wick" či "Kingsman" - alespoň nějakou myšlenku. Němčina filmu sluší, (pro většinu diváků) neokoukané tváře taktéž, s výsledným hodnocením nicméně zůstanu spíše při zemi. Peß a spol.: Nemyslím si, že by ji nepoznal, spíš si nehodlal / nechtěl / nemohl připustit, že by to mohla být skutečně ona. Z psychologického hlediska je Johnny jednou z nejzajímavějších postav, které letos prošly kinem (alespoň prozatím).;-) (21.02.2015)