Hrdina Max

Objektivně vzato je to průměrný rodinný film, který v televizi bez problému zaplácne jedno nedělní odpoledne a nikoho neurazí. Subjektivně… jsem to měl po 15 minutách sto chutí vypnout. Jak moc mám rád filmy o psech, tak moc mě zrovna tento vytáčel. Ne proto, že by byl kýčovitý, patetický nebo šablonovitý (to se vlastně vzhledem k tématu, žánru a cílovce i trochu očekává), ale brutálně okatá křesťanská/rodinná/vojenská agitka, kterou je celý film prošpikován, mi přišla v takovéto míře vyloženě nechutná. Vždyť je to jen prachobyčejný příběh o tom, jak se z kluka a psa stali nejlepší přátelé - klišé, na kterém nelze nic pokazit!... Tak proč mám takový palčivý pocit, že když se ihned po zhlédnutí filmu nedám k armádě nebo nezačnu každou neděli chodit do kostela, budu vyloučen ze společnosti? (17.09.2016)

Jasně jde o příběh udělaný tak, aby byl stravitelný pro středoproudého diváka jakým jsem třeba i já. Avšak nemůžu říct, že je špatný. Navíc se mi líbilo, jak trefně střílí (ať už vědomě, nebo nevědomě) do stupidní americké hrdosti. To nejsilnější na tomto filmu je však jeho myšlenka. Každému divákovi v různých modifikacích musí po zhlédnutí tohoto snímku vyvstanout na mysli, jak je pes senzační zvíře a to neuzná jen úplný hovado. (26.10.2015)

Souhlas s názorem, že tohle je film, kterému strašně moc škodí, že je natočený jako rodinný film a ne jako drsné drama, což by si zasloužil mnohem víc. Na ten průměr si to ale celkem obstojně díky příjemným postavám sáhne, a když film dokoukáte, nebudete mít pocit, že jste sledovali něco až tak špatného. (28.07.2015)

Až smutně nedotažené. Dětští herci mohli zahrát trochu lépe a kdo rozumí psům, toho některé scény rozhodně donutí k úsměvu (například psí rvačky). Taky mi někdo čučel do hlavy, protože dva Rotíci se jmenují Loki a Draco. Můj pes se jmenuje Draco a měl se jmenovat Loki, což jsem si rozmyslel, takže pro mě další úsměv. Režijně dobře zvládnuté, scénáristicky to klopýtá. Ale celkově? Rodinná podívaná jak se patří. (26.08.2015)

Max je v podstatě O.K. ... byť s výhradou, neboť jeho fyzické i mentální schopnosti jsou dle mého soudu zbytečně předimenzované - leč u rodinného snímku to lze akceptovat. Vlastní zápletka má pak velice standardní až klišovitý - a tím pádem i lehce předvídatelný průběh, ale to samo o sobě taky není až tak na závadu. Nicméně ... ten příběh patrně neměl být věnovaný jenom a pouze všem věrným služebním psům, ale i oboustrannému vztahu psa a člověka - a tady ve všech opravdu důležitých bitvách zůstává čtyřnohý hlavní hrdina víceméně sám. Žádné zvláštní podpory se od svého nového pána nedočká - kupříkladu rada na úrovni žáka zvláštní školy ----- "Maxi, bojuj chytře !" ----- je vskutku k nezaplacení. Na druhou stranu ... předchozí pořízení "klece", v podstatě venkovního kotce, v němž ovšem chybí to nejdůležitější - psí bouda (!), je přibližně na stejné myšlenkové úrovni, třebaže je výsledkem uvažování dospělé osoby. Z čehož vyplývá, že jablko vážně nepadává daleko od stromu. K samotné úvodní vojenské operaci v Afghánistánu se raději nebudu moc rozepisovat. Omezím se jen na drobnou poznámku, že pes NIKDY nerozlišuje dobrou a špatnou stranu barikády - má svou lidskou "smečku" a to mu k psímu štěstí stačí. To člověk - v tomhle konkrétním případě DOBROVOLNĚ (!) - vstupuje do armády ... a třeba i věří na její zahraniční mise - dokonce i tenkrát, když po právu silnějšího vstoupí na cizí území ... neboť hrubá síla bývá mnohdy chybně vyhodnocována jako nejlepší možné řešení. Skomírající 3* ... přičemž ta třetí je pro Maxe. (22.05.2019)