Rocketman

Marně u Rocketmana hledám nějakou velkou chybu, do které bych se mohla navážet. Egerton je snaživý a ostatní mu snažně sekundují, film je natočený hravě a vlastně s určitou láskou. JENŽE... nemůžeme tvrdit, že Elton John měl kdovíjak originální život celebrity a ve výsledku se od mnoha jiných liší tím, že na rozdíl od mnoha jiných celebrit nakonec tu odvykačku od drog i od slávy ustál. (29.06.2020)

Bez těch muzikálových vložek by mě to asi bavilo více, ale na druhou stranu to bylo takové Eltonovité. Celý film je hodně o citových okamžicích emocionálně slabého člověka. Je to životopis jedné senzitivní umělecké duše, která de facto prožila mládí, které lze vidět v každé druhé domácnosti, ale halt každý bolest prožívá jinak. Povedlo se. Pěkné herecké uvěřitelné výkony. (30.05.2019)

Přál bych Rocketmanovi, aby se na něj chodilo stejně jako na Bohemian Rhapsody, protože je vlastně stejně skvělý - navzdory tomu, jak moc se od sebe ty dva filmy liší. Ovšem nemyslím si, že má Elton John u nás stejnou fanouškovskou základnu. Ale k filmu - Elton je v léčebně, závislý snad na všem, na čem to jde, a vzpomíná. Tedy spíše "vzpomíná". Jeho život je totiž sled úžasných muzikálových čísel. Barevný, rozjásaný, hlasitý, ale s dostatkem prostoru pro ticho, dusno a ponuro. A jeho hity dostaly nový kabát přesně v tom duchu (například když se ve scéně se Saturday Night's Alright objeví indičtí tanečníci, zní indické hudební nástroje, a v jiných scénách se z jindy řízných hitů díky komornímu podání staly vyloženě balady). Všechno je to velmi nápaditě natočené - co jsou pro Bohemian Rhapsody scény z koncertů a finále s Live Aid, to jsou pro Rocketmana muzikálová čísla, při nichž ale nejde jen o zábavu, nýbrž také o emoce, protože... Protože herci, kteří to všechno předvádějí, jsou dokonalí a tím se konečně dostávám k Taronu Egertonovi. Jestli se mi v porovnání s loňskými Queen líbí něco víc, je to rozhodně jeho výkon. Obdivuhodná proměna, pěvecké nadání, schopnost usmát se a přitom dát najevo, že ve skutečnosti mu do smíchu vůbec není. Klobouk dolů, je to super a plné nezapomenutelného. (30.05.2019)

Mě Elton nikdy moc nebral, jeho extravagance na mě působila spíše negativně a i když uznávám jeho úspěchy a talent, i tenhle filmový životopis ukazuje, že se z lajny úspěšné rockové a hudební hvězdy vlastně nijak zvlášť neodlišoval. Takže zase dál půjdeme každý svou cestou. U filmového zpracování oceňuji místy zajímavou vizuální stránku zpracování, milfózní Bryce a... to je vlastně všechno. (15.09.2021)

Začnu tím, že hudbu Eltona Johna mám ráda a od toho se odrazím. Film byl chvílemi senzační, především zásluhou perfektního Tarona Egertona a již zmíněné hudby. Chválím, že se toho tvůrci nebáli a narozdíl od umírněné Bohemian Rhapsody ukázali sex, drogy a rock n´roll, chlast, stíhy, depky, vše, co k Eltonovi patří. Nebo patřilo. Je jasné, že člověk poznamenán špatnými rodinnými vztahy si takovou zátěž nese dlouho, však přestože to chápu, v tomto filmu toho bylo nějak moc. Vlastně se to všechno točilo jenom kolem zpackaného dětství a depresí z toho plynoucích. Kariéra, senzační umělecká show, probíhá v ději poměrně mimochodem a to je škoda. Dočkáme se sice několika špičkových pódiových scén, ale vše to rychle zahučí zpátky do Eltonovo duševních sraček. Další pasáže, které mě poděsily byly ty, v nichž zpívá celá rodina. Vadí mi, když v muzikálech pějí lidé, kteří zpívat neumí. A tady se to také stalo. Štěstí že jen v první třetině filmu. Scény z dětství celkově zabraly mnoho prostoru, někdy je méně více, divák by stejně dobře pochopil. A Bryce v roli odporné matky cirkusácky přehrávala, nebylo to ono. Prostříhání by filmu vyloženě prospělo. Přesto všechno, suma sumárum, za čtyři. Uznávám, že co se na Rocketmanovi povedlo, to bylo velmi dobré. Nezbývá než to nějak uzavřít, takže: Sire, za pět týdnů se vidíme ve Štýrském Hradci naživo. Snad to bude show, kterou si užiji maličko lépe, než dneska tu na stříbrném plátně... Věřím, že ano. :) (28.05.2019)