Rocketman

Eltona Johna na rozdíl od Queenů mám jen ve velice malém povědomí. Queeny celý život miluji, kdežto Elton mě je tak nějak jaksi ukradenej. Přesto jsem doufal v kladný výsledek, když se mě kdysi líbilo Walk the Line. Bohužel. Rocketman se zabývá spíše Eltonovým nitrem a jeho pocity. Taron Egerton podává o třídu slabší výkon než Rami Malek. A takhle to bude teďka s každým hudebním životopisem. Bohemian Rhapsody zkrátka nasadilo příliš vysokou laťku a nebude pro nikoho snadné ji zdolat. 40% (21.08.2019)

Eltona jsem nikdy neposlouchal. Pustil jsem si film jen kvůli tomu, že psali na webu, že bude možná lepší, než Bohemian Rhapsody. Mimochodem, nikdy jsem neposlouchal ani Queen. My odchovaní stylem DISCO, jsme měli jiné idoly. Co se týče filmu Rocketman, já tedy nevím, ale po shlédnutí u mne zůstal pouze pocit, že Elton je naivní šlapka, feťák a alkoholik... (10.07.2019)

Žijící legendární pěvec tak trochu záviděl zesnulému legendárnímu pěvci ze stejné geografické líhně, že má vlastní film, a tak si vydupal životopisný muzikál, v němž bude dvě hodiny svádět osobnostní boj se závislostmi všeho druhu, psychickými démony a řídnoucí kšticí. Pokud znáte tvorbu Eltona Johna (alespoň povrchně), máte vyhráno. V podstatě se jedná o muzikál, kde se hudebních čísel vyskytuje nemalé množství. Nečekejte žádné popisky s jednotlivými časovými obdobími, absentují i názvy vydaných hudebních alb, nedočkáme se všech jeho (zásadních) hitů (Nikita, Cande in the Wind jen v krátkém orchestrálním úryvku a i na další hitovky se také nedostalo), což je škoda, koncertní vystoupení se omezí jen na kratičké vsuvky, které ovšem celkem věrně imitují někdejší slavná koncertní show, jak se přesvědčíme výtažkem v závěrečných titulcích. Elton coby Taron Egerton na začátku filmu v jednom ze svých extravagantních kostýmů napochoduje na sezení terapeutické skupiny, načež se začne odvíjet jeho (tak trochu halucinogenní) životní příběh, prokládaný fantaskními prvky a hudebními interpretacemi jeho písní, doprovázený máti, ztvárněnou Bryce Dallas Howard, která by ho musela porodit už v osmi letech, následuje průlomový přesun z Anglie do USA a vše vrcholí autentickým klipem I´m Still Standing, do něhož je Egerton coby Elton John digitálně "vložen", což působí poněkud uměle a divně, a s delikátním finále "Bohemian Rhapsody" to prostě nelze srovnávat, načež se moc ani nedá vyhnout srovnání těchto dvou po sobě jdoucích hudebních filmů. Podstatný rozdíl tkví v tom, že Elton stále žije. A "práská" na sebe nevídaně, takže se prezentuje coby citově strádající a osaměním trpící osobnost, co je odvržena rodiči, polyká "dobroty" a ve volném čase otřásá základy heterosexuálních praktik, načež svoji sexuální identitu zkouší nalézt i u opačného pohlaví, takže mu zazvoní i hetero svatební zvony. Poblíž má textaře s tváří Jamieho Bella, s nímž se nikdy nepohádal a pojí ho s ním celoživotní přátelství, ovšem k poklopci si neuváženě připustil i vypočítavého homosexuálního manažera Richarda Maddena, takže má o důvod víc proč psychicky strádat. Celý film ovšem obývá senzační Taron Egerton, který interpretuje Eltonovy songy osobně, zabarvení hlasu i zjev nemá smysl řešit, ale něco z originálu se dá v jeho podání určitě nalézt. Dexter Fletcher byl do Bohemian Rhapsody naprosto nenápadný režisér, dnes jej klidně označím za specialistu na hudební filmy. Taron Egerton moc dobře udělal, když s ním ve své kariéře opětovně spolupracoval, a společně dali vyniknout i třetímu z party, kameramanovi George Richmondovi. Vznikl pozoruhodný a svérázný hudební film, co měl smůlu v tom, že Bohemian Rhapsody bude navždy před ním. 9/10 (29.09.2019)

Přál bych Rocketmanovi, aby se na něj chodilo stejně jako na Bohemian Rhapsody, protože je vlastně stejně skvělý - navzdory tomu, jak moc se od sebe ty dva filmy liší. Ovšem nemyslím si, že má Elton John u nás stejnou fanouškovskou základnu. Ale k filmu - Elton je v léčebně, závislý snad na všem, na čem to jde, a vzpomíná. Tedy spíše "vzpomíná". Jeho život je totiž sled úžasných muzikálových čísel. Barevný, rozjásaný, hlasitý, ale s dostatkem prostoru pro ticho, dusno a ponuro. A jeho hity dostaly nový kabát přesně v tom duchu (například když se ve scéně se Saturday Night's Alright objeví indičtí tanečníci, zní indické hudební nástroje, a v jiných scénách se z jindy řízných hitů díky komornímu podání staly vyloženě balady). Všechno je to velmi nápaditě natočené - co jsou pro Bohemian Rhapsody scény z koncertů a finále s Live Aid, to jsou pro Rocketmana muzikálová čísla, při nichž ale nejde jen o zábavu, nýbrž také o emoce, protože... Protože herci, kteří to všechno předvádějí, jsou dokonalí a tím se konečně dostávám k Taronu Egertonovi. Jestli se mi v porovnání s loňskými Queen líbí něco víc, je to rozhodně jeho výkon. Obdivuhodná proměna, pěvecké nadání, schopnost usmát se a přitom dát najevo, že ve skutečnosti mu do smíchu vůbec není. Klobouk dolů, je to super a plné nezapomenutelného. (30.05.2019)

Výborný Egerton v sympatické biografii, do značné míry pojaté jako tradiční muzikál. Kromě hudebních a tanečních čísel nejvíce zapůsobí emočně vypjaté scény s Eltonovými rodiči. A taky se musím přiznat, že po tomhle filmu je mi Elton John o dost bližší - nejen jako (skvělý) zpěvák a hudebník, ale hlavně jako člověk. 75 % (20.06.2019)