Padesát odstínů temnoty

Hysterie se opakuje. Nezletilé školačky a staré panny si vymetají pavučiny z rozkroků, aby si mohly po dvou letech opět zvesela rozdráždit své zatuhlé kačeny. Jelikož odstíny šedé zajistily hutnou reklamní masáž už před lety, odstíny temné mají prakticky vyhráno; kina budou praskat ve švech, i kdyby se na plátně promítal dvouhodinový záběr na hovno v rozkladu. To by ostatně ničemu nevadilo, zvlhlé divačky by stejně nepoznaly rozdíl a chápavě by se dojímaly nad tím, jakou má ten výkal citlivou duši. Ovšem autorka předlohy je jiná kapacita a tak se vytasila s novou klitoris drásající zápletkou, při níž nezůstane jedna díra suchá. Expedice do hrdinčiny kundy bude protentokrát výzvou, protože Christian si musí její lůno opětovně vydobýt. A co hůř, Anastasia nebude čelit pouze Christianovým vnitřním démonům, ale i jeho pohnuté minulosti! Ano, lepší zápletku bych sice vyčetl i z libovolného captcha kódu na uložtu, ale fanynkám to stejně bude připomínat Kafku v nejlepší formě. Christian je prostě nenapravitelný snílek/romantik/pičus (nehodící se škrtněte), který touží svoji vyvolenou nalubrikovat třpytem z měsíčního prachu a je ochoten pro to udělat cokoliv. Věřím, že toto odhodlání dojme každou, ať je to zhrzená Anička, frigidní Věrka, nebo Máňa z konzumu, která po letech odšpuntovala tampon a razila se svými pětašedesátiletými kamarádkami do biografu. Od posledně se nezlepšilo prakticky nic, Dakota stále vypadá jako bývalý člen Kelly Family přeoperovaný na koně a Christiana by zahrál lépe snad i Luděk Sobota. Dokonce i to šukání ustoupilo do pozadí, a kdo touží po něčem trošku odvážnějším, ať si pustí raději Peříčko nebo plyn. Rádoby dramatickými prvky se tvůrci zřejmě chtěli zavděčit i pánskému publiku, ovšem tady je nutné si připomenout, že pánské publikum od prvních odstínů visí na stromech a tak se není komu zavděčovat. Obézní trafikantka Helga pak v kině dychtivě očekává zvrácený pohlavní propletenec plný mlaskání a čvachtání a místo toho musí sledovat, jak jejímu milovanému Krysčnovi nějaký ani zdaleka ne tak krásný čurák vyhrožuje. Jediné pozitivum spatřuji v tom, že druhý díl je o něco kratší, takže letos si ušetříte celých osm minut smrtelného dávení. Frigidní autorku předlohy měl někdo už dávno vrátit fotrovi do koulí a udělat mu na péru uzel, aby nemohla svými fantaserotickými zvratky o naivní slepici a trapném pičusovi (ano, cé bylo správně) nadále špinit literární univerzum. Podobně nekvalitní brak červené knihovny by totiž dokázal dohromady splácat i negramotný popelář s pokročilým Alzheimerem, a pokud i vy toužíte zohavit regály Levných knih svými postelovými patáliemi, v krátké ukázce s vysvětlivkami vám předvedu, jak na to: „Jo!!!“ [začněte zprudka, tím zaručeně rozpálíte každou hospodyňku], vzdychla a konejšivě si zarazila jeho bytelný žilnatý a krví napumpovaný úd co nejhlouběji do sebe. [čím víc nesmyslných přídavných jmen, tím líp] „Jsi tak fantastický milovník, Gabrieli!“ [zvolte nějaké vznešené jméno, s Karlem by to nefungovalo] „Ach, já vím, holubičko moje, a teď se připrav na orgastický gejzír rozkoše,“ řekl Gabriel nemravně, oplzle, chlípně a vyzývavě. [dominantní musí být muž, ten v brakových románech vždy představuje šampaňské mezi pohlavími] Dvě touhou spletená těla náhle propadla do rytmu doposud neprobádaného vesmíru živočišné vášně. [nyní používám honosnou řeč, kterou jsem opsal z nedělní přílohy Blesku] „Ne, Gabrieli, zastav,“ vyhekla rozčarovaně dívka, „musím ti něco říct!“ [je nutné čas od času hodit mezi hlavní postavy klín, abyste udrželi své slabomyslné čtenářky v napětí] „Něco je tu špatně a já s tím nedokážu nic udělat,“ pokračovala dívka. [už nevím co psát, takže cituji svého urologa] „Holubičko, ničeho se neboj, společně to zlo porazíme!“… a v tomto stylu se zacyklete na nějakých zhruba šest set stran, pak důkladně vykuřte náhodného nakladatele a pravděpodobnost neúspěchu bude ještě menší než to, že byste se jako homosexuální komunistický žid v roce 1943 dožili konce války v Berlíně. (08.02.2017) (méně) (více)