Píseň moře

Evropská Cesta do fantazie, kterou Tomm Moore obdařil svým typickým mysteriózním závojem a zlehka sílícím duchem dobrodružství. Keltské legendy totiž svou neotřelostí dokonale fascinují a není ani potřeba, aby se chodilo za zmateným vousáčem nebo bojovalo se sovami. Stačí jen pohled skupinky tuleňů a je jasno, že tady začíná něco velkého. Benovo putování za záchranou bájných bytostí i za vlastní dospělostí je nenápadným, ale o to působivějším kouzlem. (14.07.2015)

Pohádka Příběh moře, která vypráví o tulení víle, je hlavně nádherně nakreslená. Tenhle styl animace mě oslovuje a tak už z podstaty je jasné, že tímhle filmem budu nadšená. Kresba totiž zcela předznamenává náladu animovaného filmu (a to není jen případ Příběhu moře), takže už předem se dalo tušit, že půjde o něco milého, neagresivního a totálně neamerického. A ono to vyšlo, protože Příběh moře takový opravdu je. Práce s mýtem byla nenápadná a do filmu sedla, tulení víla byla étericky krásná. Jen ty sovy a čarodějnice Macho mě nějak ve filmu rušily, což neumím moc vysvětlit. (08.11.2015)

Nádherný vizuál sa tu spája s pekným príbehom a spolu to pekne ladí a brnká na emócie. Štýl Tomma Moora je veľmi jedinečný a dokáže diváka vtiahnuť. Páčilo sa mi to po viacerých stránkach, ale ešte mi niečo málo chýbalo, aby som z toho mal plnohodnotný zážitok. Do budúcna budem ale určite vyhliadať nové projekty tohto režiséra. 8/10 (17.02.2021)

Kdo trochu něco ví o nenápadném, ale fatálním významu Irů a Skotů pro tvář Evropy v době, kdy se rozhodovalo o podobě jejího náboženství, nebude příběh dívky, na jejíž píseň čeká celé irské zásvětí jako na vysvobození, považovat za privátní záležitost jednoho ostrova. Přesto lze tuto pohádku vnímat ještě privátněji a pojmenovat ji příhodně "O rodině, která na to vyzrála". Taky by se to mohlo jmenovat Analogia entis. Ze stávajících komentářů nutno přečíst Havenohome. Dále lze doporučit kom. od forsythie a Flippera. Dodávám, že dvojpostava Machy-babičky z různých aspektů nápadně připomíná čarodějnická dvojčata v Mijazakiho Sen to Chihiro no kamikakushi (dichotomie hodné a zlé sestry zde však nemá protějšek v dvojitosti postav; Macha a babička jsou vlastně táž postava, dichotomii odpovídá proměna téže dvojpostavy v čase - což ovšem lze na podivně koexistující sestry v Sen to Chihiro rovněž uplatnit; právě pro tyto komplikace mi projednávaná podobnost připadá mimořádně zajímavá). (04.05.2015)

O tom, že je neradno zatvárať negatívne emócie do zaváraninového pohára. Človek by čakal, že to bude len vizuálne úchvatné, ale je to vybrúsené aj po naratívnej stránke. Celé je to postavené na paralelizmoch. Rozprávkové bytosti majú svoje zrkadlové postavy v realite a mýtický príbeh tak reflektuje ten reálny. Hlavným hrdinom príbehu nie je Saoirse, ale jej brat Ben, ktorý sa musí vyrovnať so životnou stratou, a ktorý musí prekonať svoj žiaľ. Film je zároveň príbehom o tom, ako sa z Bena stáva dedič rozprávačskej tradície a tak sa dá považovať za meta-príbeh, čiže pojednanie o samotnej povahe rozprávanie. Prechod medzi jednotlivými úrovňami reprezentácie je vo filme formálne podporený použitím dvoch výtvarných prístupov. Rovina reality je zobrazená skôr v ostrej grafickej linke a prechod do sveta mýtu je indikovaný technikou maľby vodovými farbičkami. Film je nielen spracovaný 2D klasickou animačnou technikou, ale dáva dokonca košom akejkoľvek perspektíve a obrazy vyzerajú ako z čias, keď tento výdobytok renesancie ešte nikto nepoznal. Celé to pôsobí ako jeden prenatálny sen, nemeral som to, ale sú tam pasáže, kde sa podľa môjho odhadu minimálne 5 minút nepovie ani jedno slovo a je pozoruhodné, že to deti sledujú ako pribité na sedačke. (21.04.2015)